Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

už se blíží, vim to a Ty taky...

každý ma občas chuť sa na všetko a všetkých vysrať...

Tato povídka je na skutečnosti postavena velice volně, spíše staví na reálných základech, než že by popisovala přesný vývoj. Doufám, že si tuto jednoduchou, přímočarou jízdu užije co nejvíce z vás, ale humor to není vhodný pro každého, to chápu. Dejte mi vědět, co si myslíte o rozhodnutí vypravěče. Bylo to správné nebo vyloženě zlé rozhodnutí?

gesta

myslím, že anotáciu nie je treba

ne..

Takový jeden ztřeštěný nápad... Vydat si vlastním nákladem sborník děl Psanců...

už se vidím někde jinde ... než za stolem a kupou učebnic ...

Je to vlastně takové zamyšlení nad významy podobných, a přece jiných, slov.

...pozor, fuj, je tam dvakrát slovo láska...

jen mění...

...

Dnes nekategorizujeme ne proto, že by nám snad kategorií bylo málo, nýbrž že prostě jsou to bestie odhalující pointu básně ještě před přečtením nadpisu - Enjoy and recycle