Pred pár dňami mi bolo vytknuté, že sa poézii málo venujem, tak si to užite...! ;)

běžíš

Někdy opravdu stačí ta příslovečná poslední kapka a je tu konec.

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

představ si

Vše je kolem šedé. I to nebe ztratilo společně s lučním kvítím veškerou krásu barev když... (Po vložení jsem si řek, že bych měl nechat jen poslední sloku, ale vzhledem k mému plánu nové sbírky sem ji nechal takovou jaká je.)

může se jeden/jedna zamilovat do částí sebe sama?

Jeden (ne)obyčejný den černého pasažéra

...

...

.