Solím si víčka a taky tváře
vzpomínkou na tvé lačné rty
na pohlazení tvého hlasu
a zbytky touhy pod nehty

A listy knihy naší lásky
řežu si chtivě zápěstí
v modři tak milovaných očí
není už naděje na štěstí
 29.12.2011 18:21
čím to je, že s pocitom beznádeje
sa básnikovi ľahšie rýmuje??

čas naozaj lieči, hoci pocit krivdy a žiaľu trvá niekedy dlhšie ako dlho.
básnička je nádherná vo svojej beznádeji--- držím palce
 29.12.2011 00:32
Souhlasím, povedená...a přeju, ať už je to příště veselejší námět...:-)
 28.12.2011 11:07
hmm, je fakt moc pěkná a smutná a bez naděje na štěstí, ale doufám jenom v několika pár dní, nebo měsíců...určitě bude líp !
 28.12.2011 10:56
 ARA
Co řekl bych, bylo řečeno. :-)
 28.12.2011 10:40
naprostá bezmoc, vrátila jsem se do doby, kdy jsem se cítila podobně:/
takže souhlas s předešlými;)
a dodatek - ono vážně bude líp;)
 28.12.2011 10:19
Pár řádků a tolik bolesti, ta se moc povedla
 28.12.2011 09:28
... vanoce delaji s autory divy :) dalsi skvost tady .... dik :) moc pekne napsany
 28.12.2011 09:25
 D_P
PRvní co mě napadá... hustýýýý... člověk zapomene na to že nám lítájí rýmy... ale co... dokonale vyjádřená bolest u mě dost dobrý....
 28.12.2011 09:23
Je krásně beznadějná. Velkolepá ve své stručnosti. Líbí se mi. Na osmi řádcích vyjádřeno všechno, to je umění.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.