duševní grafiti

Básničku jsem psala opravdu prvního máje roku 2011.

Napadají mě nějak samý absurditky...

Když jsem zveřejnil kolektivně psanou báseň "Miliónový kompost"¹, Singularis mi napsal(a) o svém dílu "Osudový syzygos"² obsahujícím slova navržená v diskusi a mě se zachtělo napsat vlastní dílo obsahující stejné pojmy (podtržené), načež mě postupně napadlo navrhnout na konci vlastní slova, na které pak někdo může navázat, ale už ne od začátku, nýbrž jako pokračování tohoto díla, které pak bude moct kdokoliv po kouskách rozvíjet (podle pravidel viz. konec).

Název kapitoly není zatím vymyšlen :)

každý má svou chvíli s nostalgií.. a tahle.., ta je má! ;-)

Tahle báseň je věnovaná všem ženám a dívkám, které zahynuly v koncentračním táboře Birkenau a samozřejmě také těm, které svůj život nechaly v táborech jiných.

zase jedna chvíle nudy se zamyšlením nad smyslem i nesmyslem moji tvorby... :0) v podstatě se to ale týká všech :0)