Dusivé ticho, kdy jsou na sebe lidé navzájem naštvaní, nebo litují a trpí... A zároveň nechcou už to znova zkazit, bojí se znova ozvat... taky se bojím. Ráda bych aby to bylo lepší. Kdo by nechtěl? :)
přidáno 20.01.2008
hodnoceno 4
čteno 1118(23)
posláno 0
Všechny tyhle nadčasový pocity.
Objevují se a mizí.
A přinášej krizi.

Žiju, žijeme.
A nehodláme přestat.
- Nechte si žvýkačky na odvykání. -
Tuhle závislost,
hodlám si užít až do sladkého konce.

- Slečno, můžete to ještě změnit.
Můžete přestat.
No tak, slečno,
jste ještě tak mladá -

Mladá,
ničivě živá.

Prý není bez naděje,
ta terapie beznadějného snění.
Ale popravdě - kdo věří, že se tím něco změní?
Třeba já.
Tak ty mlč.

Ty mladá o životě nic nevíš.
Tečka.
Už o tom nebudeme diskutovat.
přidáno 29.06.2009 - 20:36
mazec báseň...
přidáno 28.01.2009 - 16:45
Žiju, žijeme.
A nehodláme přestat.


!!jooooo
přidáno 03.10.2008 - 17:32
mazec basen...
přidáno 20.01.2008 - 18:19
rozumím ti...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Už o tom nebudeme diskutovat : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Plány, plány, plány, sny.
Předchozí dílo autora : V krabičce od sirek

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming