„Jak mám teď odjet? Proč jsem tě potkal? Proč jsem tě nepotkal dřív?“chrlil ze sebe otázky, na které neměl odpověď a tisknul mě k sobě až se mi tajil dech.

„No, víš,“ ujal se slova Jára, „tady se totiž scházejí úplně jiní lidé. Většinou se sem schovávají slavné osobnosti s milenkami, nebo různé celebrity, ale také hodně lidí ze západu."

Věnováno T. Nedokážu říct nic jinýho. Děkuju. / je to brak, tak to omluvte. A nezlobte se za delku;)/

protože Valentýn je moc mainstream.

Omlouvám se, že jsem vám štafetu tak pozdržel.

Tohle je něco co mě napadlo během jednoho jejího pohledu na mě...

já už ani nevim

Setkání dvou A

Jedna z mých prvních a zároveň nejoblíbenějších.

drogy nejsou vždy jen pilule,ještě sem nezkoušel přirovnat lásku k drogám...

Ta básnička je psána mnou, SSS a taky životem tam za plotem...

rok 2100 mnoho světelných let odtud směrem k hvězdě Proxima centauri.

pro mou drahou Megs, po x mesících pokračko....dokčame se posledního dílu?? :P

Tak, a jelikož v poslední době mám tvůrčí krizi, tak sem dávám báseň, kterou jsem napsala před nějakým tím pátkem. Myslím, že název něco napoví o tom, kam ta báseň měla původně přijít, ale nakonec nepřišla...:o)

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

anotace: přemýšlel jsem dlouze, zda-li to sem dát nebo ne. Je přeci sprostou krádeží kousku atmosféry vydávat za svoje verše, co si mě vybrali za jejich bránu do světa. Je ale také pravdou, že samotné verše se mohou dotknout jenom básníků, lidí co dokáží překládat vítr a zář do lidské řeči. A že básníci jsou zavázáni nejen sobě, ale i okruhu jejich čtenářů, nenechávat si to nejlepší pro sebe. Tím pádem jsem byl nucen vyžší vůli, nebo chcete-li snad silou denního snění, umístit sem i tuto pasáž myšlení vesmíru, co jsem ji zrovna vešel do cesty.