Dvě kytary. /Basu a klavír/

Neuznávám tvý slova
a přitom tě teď miluju
„úplně nejvíc“.
Pěstuju si závislost za závislostí,
nechávám si lichotit od cizích
a až na tom budu úplně nejhůř,
budu krást toaletní papír v kavárnách.

Klopýtám městem,
jsem uplakaná slečna,
snadno se dojímám.
Nad večerem se stahujou mraky,
/dramatická obloha – tvůrčí krize/
po řece plujou racci
a každej má svý tajný myšlenky.
Jenom ty mý znáš i ty.
/možná o tom nevíš...?/

Vracím se ke starým tématům,
k době,
kdy jsem ještě něco uměla.

V týhle noci
naše snící těla
/na cestě prázdnem/
splynou v jednu jedinou hvězdu
na fialovošedivý obloze.
/mám ráda nezvyklý barvy/
Budu se ti snažit zamávat,
abys mě poznal
a neminul mě...
Jako tolikrát.
/asi ti spíš skočím kolem krku/

/piju kafe/

/chybíš mi/

/všecko při starým/




/--- in my memories are only tulips tulips tulips ---/