Zadívej se mi do očí /příteli/

/důvodem mně neznámým/

...


tyyyjo, prvni kratka od tebe co ctu asi..nebo co si pamatuju... bud si mela v hlave uplny prazdno/pochybuju/, a nebo naprosty fullofeverything, taks to napsala takhle...

moc se mi libi ten konec, kterej vsechno popira...

Nj, třeba lžeš a přitom říkáš pravdu. V životě to tak často bývá. Řekneš někomu: Dokážeš to, věřím Ti...a přitom nevěříš...a on to dokáže.

Líbí se mi to. Takový pohled na svět je fajn.. ani bílý, ani černý. Prostě něco mezi tím.

Asi bych měl podotknout, že to není míněno zle, občas mě naše poetické mládí
doslova usadí svou vyspělostí, ale přece jen některé NIKDY JIŽ, a další zaručené zažité zkušenosti mně prostě vynutí úsměv.
Nicméně, si vážím každého, kdo se dokáže prezentovat a je schopen komunikace. O tom, že jejich vnímání jsem měl v mládí taky vím své...

Když někomu nepříjde, že toho tam je dost a nemusí to být o zkušenosti v psaní básní. To se prostě stává. :)... Jinak v prvním verši mi tam nějak zavazí to -do očí- přijdemi to přebytečné a k závěru... nemám rád formátování velikosti písma a básním to dle mého ubírá než co jiného... Ale jinak vcelku dobré :)

Je to vzvláštní hříčka...;) zajímavé...

rád se podívám , kdo je tak zkušený na tento komentář.

něco v tom je ...ale ne zas tak dost