Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

.

Nevím... jedna rychlá a ospalá MINI

Další smuténková...protože jinak to v poslední době neumím. Snad někdy příště...

Když chybí,také se prožívá,jí se plnými doušky a hlad je lžící.

to jsme my po roce 1989

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..

(něco jako modlitba)

takové moje light vyznání

blbina, co mě napadla v travinách na Kozím mejdanu - pro citlivější "pozor! je tam nevypískané slovo"

Přítelkyně ve sprše a já se nudil a tak tedy , jsem si vzal studentské noviny , kde mne oslovila otázka 'Jak je to u tebe po Prohibici ? ' a tak jsem sesmolil toto ..

mystery story

Napsáno L.P 1988 na vojenské základní službě v Olomouci