Mně se to moc líbí, Leslie. Je to skvěle napsáno, lehce, ze života, vůbec se mi nezdá slabší, spíš naopak, je silná a voňavá životem, který ač bolí, je v něm síla. A ten konec... Dlouho v sobě nesu výčitky vůči své rodině, říkám si, že některé vymodlené děti jsou nakonec prokletím. Trochu zabolela, ale napsána je velmi, velmi dobře.

hm...no, to abychom si přáli , aby takových maminek bylo co nejméně...báseň je úchvatná, a ani mi nepřipadá , že by byla slabší...naopak :)

Jsem překvapen. Nedávno jsem napsal Vivianě, že mi její některé básně připomínají beatníky. I toto mi je připomnělo. Takovou tou nahořklou poetikou. Ale možná je to jen dojem, protože už jsem dávno nic od nich nečetl a nic si nepamatuju dost. Jen dojem. Jako neznalec bych prostě řekl:

Mám rád ty dlouhý řádky. A ty krátký mezi nima taky. Protože to dohromady dělá fajn rytmus, nebo co. Asi. Prostě opak říkanky. Je to živý jako ta tehdejší Amerika, myslím. Tak proto asi ten dojem. Je to fajnovej opus :-)

Hass: Děkuju ti. :-)

Libí se mi to. Řekl bych, že mě opravdu zaujala. Pokračuj :)

inkoust: To máš pravdu. Už delší dobu přemýšlím, jestli sem nemám do komentáře napsat takové trochu "vodítko" k básni... možná to udělám, když už se sem dostavil i "hledač" jako jsi ty. ;-)

inkoust: Jo, pěkně si to vystihl, akorát pro mě ten smutek a osamělost byly právě o to silnější, že byly v kontrastu s tím vánočním štěstím, které bylo pozorováno jen z povzdálí. ;-) Díky za zastávku a za komentář, těší mě, že se líbí.

Pro mě je tu dostatek znaků a pěkných obrazů, které nasvědčují, že je to noc, v níž jsi i nejsi sama.

Zasnění, při tom pohledu k sousedům, i do své vlastní budoucí reality. Poměrně jednoduchý, nikoli mělký text. Posmutněle vánoční. Přesto to celé voní především tou vánoční zástěrou, bezpečím a mírem. Líbí se mi.

taron: Já ti nevím... mám takový dojem, že pokud člověk skutečně odpustí, tak se tím právě zbaví i té bolesti. Hlavně když přestane obviňovat, to je ta největší úleva, přijmout situaci takovou, jaká je, bez hledání viníka - i to je podle mě podstatná součást odpuštění. A myslím, že když k tomuhle dojde, tak už by tam ta bolest skutečně být neměla. Jistě, ve vzpomínkách zůstane, ale už nezraňuje, už jen připomíná, že kdysi byla. A to je dobře, člověk alespoň nezapomene, proč je takový, jaký je.

Viviana Mori: Ano, je tam bolest, ta, kterou si bylo nutné projít, než bylo možné dopracovat se k odpuštění. Takže ta naděje v ní skutečně je, i když je samozřejmě na každém, co si z básně odnese. Každopádně děkuji!

Lizzzie: Ano, cítíš správně, a je to hrozně povznášející! Děkuji :-)

taron: Viviana Mori: Lizzzie: Yasmin: Yana: PetrK.: Marbal Škutin: Lusy: inkoust: DDD: Moc vám všem děkuju za nádherné komentáře, strašně moc si jich vážím, každého z nich, a nevýslovně mě těší, že mou báseň i celkovou tvorbu takto vnímáte! :-) Jsem ráda, že jste se tu všichni zastavili a zanechali komentář. :-)

Vystižení konkrétního okamžiku? pěkné :)

Nádherná slovní spojení. Úžasné po obsahové stránce. Celé to do sebe krásně zapadá a dohromady to tvoří další Tvé jedinečné dílo.

Létáš jako babí léto:-) Odpustit, ale nikdy nedopustit...Jak to mají ženy, nevím, ale třeba mě už dávno nic nebolí.:-)))

Jenže..jenže, i když člověk odpustí...tak bolest může přetrvávat...a to je to, co třebas zaráželo mě...vždy jsem si myslela , že jsem málo, nebo ne zcela odpustila...ale ne...bolest se prý může vyskytovat dál....tak teď už nezápasím se vzpomínkama a odpuštěním...ale s tím, jak se té potvory střepat....
Jinak , já už myslím nic nového nevymyslím, než ti, co byli pode mnou...jen snad to blábolení bylo asi o mě :))))) a jo...tvá poezie je tak lehoučká jako poezie Yasmín a DDD ..prostě vy jste ta správná trojka :)

Prý slzy vyplakaný dovnitř bolí ze všeho nejvíc. Něco na tom bude.
Strašně se mi líbí ten obzor, slunečnice a stínohry.
Nádhera, Leslie!

Viviana Mori: ... to bych tě nečet

inkoust: DDD: Teď doufám, že to blábolení nemá něco společného se mnou. :-D Protože já neblábolim!

K básni: Citím z toho velkou bolest, tato věc si zaslouží, aby ji lidé četli, konec je dokonalý tím, jak vyzní. A celá báseň vyznívá příjemně poeticky, ačkoliv bolí. Nevím, kolik je v ní naděje, ale mne zabolela celá.