Nejraději mám básně, u kterých při čtení nezaškobrtnu, které mě nepřestanou bavit zhruba někde v půlce (a na celkové délce básně vůbec nezáleží) a které se mi snaží něco říct.. tahle splnila všechny body. A i když jsou pro mě některé obraty těžko uchopitelné, stejně mě nějak vzaly. Díky.

Ve snech mám šperky z ametystu
na místech
kam dopadal meteorickej déšť
ze tvejch dlaní

a ne, není to jen sen
je to milování ..... pokaždý

Člověk jen tuší a i toho tušení se bojí dotknout,přesto se dotknout chce a doufá že smysluplně ,protože žasne nad silou bytosti jenž drcena rozkvétá.Jak moc málo mám síly vedle těch co prošly mnoha boji a možná na kolenou,stejně jsou nespornými vítězi.

Zajímavé

Nebejt prokletá....nebejt je objednávka a prokletá je pečeť té objednávky.Chci jen v tichosti pošeptat,co chceš říkej,třeba budu....... tělo neumí jít proti myšlenkám ,ale v klidu dokáže jít proti sobě. a předpona Ne nic nemění na slovu bejt.Přeji světlo tobě jenž jsi světlem.

Život by byl snazší, kdybychom milovali jen ty, kdo nám naší lásku dokážou vrátit, ale to už by asi nebyla láska

Tyhle pocity jsou křišťálově čistý.V takových časech je lidská duše vesmírem.Přesto,že jde o postoje ne zrovna příjemné, jde o výbavu kterou nikde nekoupíš a má svoje poslání.Klidně mě pošli někam....,ale zkus to vše vnímat jako lék a tvůj růst.Už tak jsi zvláštní bytost.Hluboce zakořeněná...bla bla..počkej až to rozkvete.Fakt máš dobrou hvězdu nad seb...? v sobě!čus

Takhle to dopadá,když se Máme málo rádi.Sebelítost je dobrý vítr v plachtách. Taky jedu na tenhle pohon už roky.Proti mě jedou jachty na sebelásku,jsou rychlejší,ale otoč To",když se lásky vlastně bojíš.Hodně zdaru kormidlo je před tebou.Já to taky zkouším.

Líbí se mi to. Obzvlášť, že si cestou domů po zavíračce uviděla bílého králíka. Známý byl v Mexiku a prý tam mají bohyni obklopenou králíky a opilost měří počtem králíků. K básni: má pro mne příjemnou ležérnost a jsou v ní neotřelé výrazy. Přijde mi, že to je jedna z mnoha básní, které se tu občas vyskytnou, na jeden pocit. Těžko v tomhle stylu přijít s něčím originálním. Ale proč ne. Je to povedený.

Vyvolala jsi ve mně pocit, jako bych byla součástí příběhu, ne-li dokonce hlavní hrdinkou, moc zajímavé a neotřelé výrazy, krása!

Jáchym Kemza: ach, ale je.

Pěkná, ovšem není to dadaismus.

To je naprosto geniální. Nevím, jestli je to úplně vhodné označení pro tak osobní projev, ale bylo to to první, co mě napadlo.

kekebreke: ty jsi ale v*l

.... mozna je dobre, ze ses vypsala. Tak pis dal, at to jde ven

jako zpověď dobrý, umělecky mě to oslovilo jako prázdná rulička od toaleťáku

Uf, to je síla...jakoby jsi z těch střepů chtěla složit vázu na kytky, ale je z toho nakonec jen děravej kbelík na pomeje. Hele, automaty, to je dno, ale to už ti znamí určitě taky říkali. Každej má svý mouchy, ale nemusí být nima olepenej celej. Stejnak je to na tobě. Láska je někdy pěknej hnus. Pa.

tak, většina už to tu řekla, tak já se jen přidávám ;)

Z nějakého důvodu mě zaujala, nějak se v ní v mém momentálním rozpoložení dokážu najít. Díky.

Každá buňka jen dvě schopnosti má, Buď regenerovat se a tvořit nebo být strachem sevřená.Je šílený se nebát,je smělé si mnohé připustit a je troufalé si přiznat že srdce mi teče s očí,vše se tetelí v rozmazané lásce k životu,pak napříč všem těžkostem se dá jít mlhou,Buňka nemá oči jen pocity a ty rozhodují jestli bude drze tvořit a opravovat se a nebo živořit a skomírat.Tak řekni ,co má dělat?Ale musí to být srozumitelný všem,celému tělu,psancům,vesmíru...