Upřímná

jsem jako můra
cink cink cink
se spálím o ten mráz
zející v tvojí hrudi
nikdy jsem neviděla
tak prázdný oči
jako když mluvim o citech

achbožejsemsvůjvlastní
refrén
obcházím dokola vzpomínky
v akrobatický formě popírání
toho že už jsme dávno
mrtví
já zevnitř
vykotlanej kaštan s opadanym listim
marně čekám na slunce
v deštivým podzimu
aby mi prohřálo moje ztuhlý
chciříctkolenaalene
srdce
bije mi srdce
a s každým úderem
se budím ve čtyři ráno
abych napsala pár střepů o tom
jak jsem nepřijala
že jsi pryč

jak bumerang
se vracela zpátky
a rozbila sama sobě zuby

je směšný milovat někoho
kdo od vás pět let
jen utíkal
copak jsem vážně věřila,
že to někdy bude jiný?
vážně jsem tak pitomá?
kolik lidí už mi řeklo
že se ke mně nehodíš
že si zasloužím někoho lepšího
že mi bez tebe bude líp
a já pořád
proč tě nedokážu pustit?
proč se zdá tak nemožný nechat tě jít?
řečnický otázky
na který si odpovídám vduchu
šeptem
aby tu myšlenku někdo neslyšel
čekám, až mě budeš milovat
čekám
až nebudeš jako ostatní
čekám
až jednou budu pro změnu
já moct opustit tebe

napsala jsem ti
asibáseň
moje city jsou v ní v bezpečí
nepřečteš si ji
a pokud
nebudeš vědět, co se v ní děje
nebudeš chtít chápat
moje vnitřno
už tě dávno nezajímá
a já pro tebe pořád brečím

Jsem tak ubohá
ty prosby vnímej mě poslouchej
měj mě rád vidíš mě vidíš
vidíš mě
povídej se na mě
PODÍVEJ SE NA MĚ napiš
mi uprostřed noci že ti chybim
ne ne já vím
nestane se to
jsi víc nervózní z fotbalu
než smutnej z rozchodu to se stává
nezbyla v tobě kapka nazmar
zájmu o člověka co tě držel nepustil zvedal z lahví
vína a automatů tolik let
prala jsem vařila jsem uklízela neptala se
usmívala přes vlastní slzy neviděla na cestu
a tys mě na první křižovatce správným
směrem prostě vyhodil z okna jako
nedopalek
nad kterým ses možná na chvíli zastavil,
protože ti došlo,
že na jeden prásk tam ještě bylo