Zvláštní, ticho občas potřebujeme všichni.

Ano, ticho umí promluvit jasně :)

Aha, jasně ... taky se učím říkat ne ... ať z té nové perspektivy potkáš ty správné duše ...

LadyLoba: Je to spíše o uvědomění toho, co bylo uvnitř.
Vždycky jsem dělal vše pro ostatní, říkal, že jsem s tím v pohodě a snažil se pomáhat, řešit, měnit svůj život, zapomínal na sebe. No přišlo vyhoření a najednou kolem tebe nikdo. Lidé naštvání, že jsi se na ně vykašlal, že nepomáháš a tak. Ten úsměv byl falešný už řadu let. Teď když jsi padl, snažíš se vidět do sebe, věci se mění raketovým tempem.

Já jsem radostní duše .. kolikrát se usmívám i když kolem mě nikdo není ... Opravdu to máš jinak? A opravdu něco musíš?

Je jedno jaký úsměv je, hlavně že je .

Namalovat si úsměv neškodí.

Yana: Děkuji, mám v hlavě plno myšlenek, ale básně jsem nikdy nepsal, takže zapracuji na básních bez lámání krku

Neskutečně se mi líbí obsah básně, která je tedy trochu krkolomná, ale to se podá, důležité je psát, když je co

Něco mě donutilo ji číst víckrát, snad hledám, nevím, je trochu temná jako tma, ale řekla bych s prozřením v závěru

Zaujala.

Svoboden a beze lpění
Po noci přijde rozednění...

Zajímavá..

Svo boda ukryta ve tmě.
Poznání pravdy?
Ona v bolestech umírá.
Pokora úcta jak vlaha pod dotykem paprsků.
Nejsou.
Tma ma své kouzlo.
Byloby třeba rožnout.
Dojít k poznání.
Lež ,přetvařku na slepou
kolej tam poznat by mohly sklamání.