az na konci jsem se dozvedel, ze pises za neho ... hezke

Docela dobré! Rozsahem je to ovšem mikropovídka (ani ne krátká povídka). A to ještě velice krátká mikropovídka. Hranice mikro je 9000 znaků, tvoje nemá ani 3000. Je umění napsat povídkou dobrou a krátkou. Na moje gusto je ale zhutnělá příliš. U takových povídek hrozí jedno nebezpečí - že čtenář v těch zkratkách a zjednodušeních najde i to, co autor nezamýšlel, o čem vůbec neuvažoval. Dám příklad. Je pochopitelné, že se nemůžeš rozepisovat o dětství a mládí syna. Ovšem zjednodušné konstatování "dali mu všechno" a stejně z něho vyrostl hajzl, vede na úvahu, jestli věříš na genetickou předurčenost. Nebo to bylo spíš tak, že na něho kašlali, nestarali se o něj, nechali ho ulici a on přebral žebříček hodnot od party místo od rodičů?
Samozřejmě, pokud bys ale tohle pitvala, vedlo by to na psychologický román, ale přílišná zkratka zase vzbuzuje nedůvěru!

Erma: Opravdu velký dík. Dámy, vy mě snad přesvědčíte, abych se zas vrhla na prózu a popřela tak, co jsem včera napsala o literárních webech :).

Yana: Díky za krásný komentář. Jsem ráda, že Tě moje povídka zaujala a našla jsi v ní to, co jsem tam chtěla dát.

Prima napsané, čte se to samo a téma také skvělé. Nevím co tomu vytknout, má to vše co povídka mít má.

dojala mě tvoje povídka, smrskla si do ní toho tolik co by vydalo na román, velice kultivovaným projevem, bez zbytečných řádků jsme se vcítili do dramatu jedné rodiny, vyjádřila jsi neskutečnou rodičovskou lásku...

loner: Děkuju :).

mannaz: Moc děkuji, pochvala od znalce potěší dvojnásob! Jinak máš pravdu, že není nejdelší... ale nevím nevím, jestli to s nějakou delší budu riskovat :).

Vladan: měla jsem spíše napsat se vyjadřuje, samozřejmě že obsah může být totožný, v próze je ale sdělení nástrojem toho obsahu, v poezii obsah je nástrojem sdělení, v próze je slovo a to má jasný význam, v poezii se za slovem dá hledat spousta vedleších významů. V próze postupujeme podle osnovy, bod po bodu a děje se v nějakém časovém rozmezí, kdežto báseň ta je tady a teď, no ťak nějak próza běží a báseň ta prostě stojí, ale samozřejmě obsah může být stejný, s tím že v próze ho pochopíme snadněji než v poezii.

Orionko, tohle je ještě krátká próza :-). Navíc se čte sama a s napětím. Moc dobře vygradovaná. Zvláštní kruh osudu.

Hezky jsi to napsala. Tady se v klidu muzu podepsat.

Vladan: Souhlasím a psala jsem to už v komentáři Jiřímu. Poezie i próza mohou vyjadřovat totéž, jen jinými cestami. A protože čtenáři často upřednostňují jednu z těchto hlavních cest, je správné používat obě a navíc hledat další a další nové stezičky, protože každá může vést k jiné skupině čtenářů...

Yana: Máš pravdu, tady to sice vypadá, že jsme národ poetů, ale zdání klame, je to jen ostrůvek v moři, kterému jasně vládne próza. A moc děkuji za návštěvu i za poklonu.

Jiří Turner: Yana: Zastavím se u dvou vašich výroků:
"to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň"
"Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza,"
oba tyto názory vyznívají obdobně tak, jako by proza a poezie řešily jiná témata - měly jiný obsah. Ale podle mě to není pravda. Támata jsou stejná, rozdílná je forma - jak je vyjadřujeme. Tam, kde já mám na popis vztahu dvou lidí dvacet (nebo dvě stě) stránek, má básník dva verše (dvě bezverší), musí použít obraz, asociaci, opřít se o pocity.

Jiří Turner: Moc děkuji za obsáhlý komentář. Také myslím, že převaha poezie na literárních webech nesvědčí ani tak o poetičnosti českého národa jako spíš o faktu, že jinde se básně uplatní jen těžko.
V názoru na volný verš a na poezii vůbec si myslím neprořečíme, napsal jste to moc hezky. Jenom nemyslím, že je zbytečné psát báseň o tom, co lze dobře zaznamenat prózou. Každé to vyjádření - pokud se podaří - má jiné přednosti, jiné kouzlo a také jiné čtenáře.
Jak jsem psala už níže, pravopisné chyby dělá opravdu každý a někdy si není jistý ani korektor, takže drobnosti opravdu neřeším. Ale ověřit si například, jestli se píše "kobila" nebo "kobyla", je v době internetu otázkou několika vteřin, takže nechat v textu takovéhle chyby nelze nazvat jinak než lajdáctvím. Naučit se, kdy patří "mě" a "mně" a jaké koncovky používat v příčestí minulém, možná zabere trochu delší čas, ale i začínající literát amatér by alespoň látku 1. stupně ZŠ měl zvládnout.
A zpětná vazba... tady jsem, přiznám se, trochu zmatená. Pokládala jsem za samozřejmé, že když člověk zveřejní nějaké dílko, tak jednak chce, aby ho ostatní četli, a za druhé ho zajímá, co si o tom čtenáři myslí. S údivem zjišťuji, že tady jsou i autoři naprosto přesvědčení o své dokonalosti, kteří se uvolili oblažit ostatní svým géniem, a pak taky řada těch, co se jen potřebují vypovídat ze své bolesti či problémů, aniž by je zajímala jakákoli reakce. Ale aspoň je jasné, že tyhle komentovat opravdu netřeba :).

Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza, samozřejmě ne absolutně, ale vyjadřuje pocity, emoce, dává nahlédnou do vnitřního světa poety, působí mnohem silněji než próza, myslím, že proto na těchto webech převládají čtenáři i tvůrci poezie, protože jinde nenacházejí takové uplatnění, občas píšu prózu, když ji dám přečíst někomu mimo psance, chápe ji, básně většinu lidí nezajímají, nečtou je a nechápou, a proto máme šanci sdružovat se tady, napsala jsi to moc hezky a plně se s tebou ztotožňuji, skláním ti poklonu. Umíš dobře psát a tvé vyjadřování má úroveň.

DDD: Díky!

Erma: Díky za návštěvu i za názor! Souhlasím, že ve většině případů je jednodušší napsat 50 slov než 2000. A že je básniček zbytečně moc, to je taky fakt, na druhé straně čeho ne? :-) Jenže i tak si radši přečtu špatnou báseň než špatnou povídku, protože ta první mi sebere jenom minutu... Ono je docela umění najít v záplavě textů skutečné perly. A je daleko rychlejší a tím i snadnější najít je v poezii než v próze. Proto myslím, že rozhodující zůstává preference čtenářů. I kdyby byl poměr poezie a prózy 1:1, se čteností druhého by to asi moc nezahýbalo...

Absolutně s tebou souhlasím :-)

mannaz: Díky za komentář, který vlastně potvrzuje, co jsem napsala. Sama píšeš prózu, ale z časových důvodů čteš hlavně poezii... S chybami to mozná vyznělo moc přísně. Vím, že je dělá každý, a třeba o čárkách v souvětí jsem opravdu nepsala. Jenže občas jsou ty hrubky do očí bijící a je jich moc... čímž samozřejmě nemířím na Tebe :). U básniček mě vždycky pobaví, když si autor předem udělá alibi, že "text psal v rychlosti" nebo "na mobilu" apod. Asi fakt věří, že síla jeho výpovědi je tak obrovská, že mu čtenáři formální nedostatky rádi odpustí. Smutné :/.