 04.11.2013 15 1546(15) 0 |
Posílám polibek
optickou poštou
pravidelnou.
Jako vždy expres
a s odpovědí už
předplacenou.
Na tvář a na čelo
něžně a přátelsky
jak letmý dotyk
dvou křídel andělských
jen lehce umazaných
od popela.
Že bych to přece jenom
chtěla?
V každém je kus ďábla
občas zuby cení
a my jsme andělé
z donucení.
Tak raději to nechme být.
Posílám polibek
- křehké, neklopit!
optickou poštou
pravidelnou.
Jako vždy expres
a s odpovědí už
předplacenou.
Na tvář a na čelo
něžně a přátelsky
jak letmý dotyk
dvou křídel andělských
jen lehce umazaných
od popela.
Že bych to přece jenom
chtěla?
V každém je kus ďábla
občas zuby cení
a my jsme andělé
z donucení.
Tak raději to nechme být.
Posílám polibek
- křehké, neklopit!
07.12.2013 - 18:19Orionka: Technicky velmi dobrá báseň, vlastně i obsahem. Vždycky, když už to vypadá na klišé, tak to nějak rozsekneš...:-)
12.11.2013 - 23:08Bibi
To je paráda, nejen poslední sloka má sílu , nadhled i vtip, v pár slovech, zírám.
07.11.2013 - 19:59Zamila
Moc pěkná a originální, hezky se čte :-) Líbí :-)
04.11.2013 - 13:05A je to tak. Občas bych tak ráda toho ďábla vypustila, ale spíš se mi povede jen takový navztekaný andělík. Moc pěkná!
04.11.2013 - 12:46Tak raději to nechme být...bohužel, no musíme dělat to c je správné, jsme andělé z donucení, skvěle vyjádřeno v tvé moc hezky čtivé básničce, mně se líbí nejvíce poslední sloka
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Andělé z donucení : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pravý ženský úsměv
Předchozí dílo autora : U hladových duší
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Odelette [17], matej.strouhal [16], Falen [12], Dreamer [11], Na voru.cz [10], Ďábel sám [9], Modřín [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
