Orionka: Môže, nemusí. Všetko je relatívne, však?

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!

mannaz: Máš pravdu, každý autor do díla otiskuje sám sebe. Někdo rovnou, položí se tam celý a beze změny, jiný jenom kouskem a další se chce díla dotýkat pouze lehounce a zdálky, maximálně špičkou prstu, ale stejně se nemůže úplně zakamuflovat a popřít sám sebe, někde je tam schovaný a pro pozorného čtenáře prosvítá :).
A ten rozdíl psát pravdu x psát pravdivě jsi popsala moc hezky, podepisuju, takhle jsem to myslela :).

Nehodlám číst tisíc komentářů psaných přede mnou. Ne, že by snad nemohly být inspirující či bych v nich nemohla najít podobný názor - kdo ví. Ale jednoduše se mi nechce. Takže začnu od podlahy:
otázkou je co je to pravda...A jaké je naše vnímání. Podle mne nejde nikdy zcela pravdu popřít, ať už napíšeme, že jsme mu daly kopačky nebo napíšeme, že nás odhodil jako použitou utěrku. Pravda stejně bude někde mezi tím. A o tom, jak psát...jde o to, zda toužíme napsat veledílo, přiblížit se velikánům a nebo jen...vyjádřit své myšlenky prostřednictvím ušlechtilejší formy jazyka. (Někdy ani to není zdárnou možností.)
Nemyslím, že by někdo měl rozhodovat, co je správná forma, pouze by každý měl přijmout názory na své dílo od širší společnosti. Nakonec...literatura má více hledisek, každé dílo má. V každém je kus skutečného života a těch nejvylhanějších postav. Je jen na nás, jak moc dobří čtenáři jsme a na co se dovedeme dívat. A nebo jaké skryté významy si dosadíme na místo, kde vlastně ani nejsou.
Nehodlám rozebírat co je správnou cestou, i když tuto úvahu chápu. Ale zároveň mi přijde zkreslující. Neboť kdo z nás skutečně dovede napsat situaci skutečně? Vždy jen z našeho vlastního pohledu, ať už u uvozovek napíšeme "to jsem řekla já" nebo "to řekla babička". A o předělávání...je přeci jen na volbě každého, za jakým cílem jde i píše. Má chuť se zlepšovat? Je egoistou? A nebo mu v životě jednoduše stačí ta míra vyjádření, ke které se už dostal?
Podle jakého klíče soudíme ostatní a sebe?
Asi se docela opakuji. A možná jen protože po mě tento server vyžaduje komentář. A je to také pouhou lží vystavěnou v prospěch mých budoucích postav?

"Literatura není pravda, je to jedna velká lež. Ale když se napíše dobře, je tato lež pravdivější než pravda." Krásné.

A ano, taky mě irituje, když napíšu báseň dle své fantazie - a hned na to mi chodí gratulace k početí :-D Mystifikace je krásná věc, fantazie je obraz plný barev, tak nešetřete své palety a nehledejte Pravdu !

Komentář který si uvedla v příkladu: "Když báseň na radu jiného předěláš, už nebude tvoje," je, dle mého názoru velmi podivný. Sice s tím nemá osobní zkušenost, ale tento výrok je podle mě,dosti nelogický. Když se na jakémkoli díle podílí někdo jiný než napsaní autor, příjde mi že by třeba některá díla byla neuplná.

Můj názor znáš...
literatura je pravda i lež... je to láska nás všech, a je úplně jedno, jestli píšeme z naší zkušenosti, nebo zkušenosti jiných, nebo jen fabulujeme... = je to terapie jak pro amatéry, tak pro opravdové umělce. Je to terapie úplně pro každého... Jak může hrát šachy světový velmitr, tak i já..., můžu hrát i basket, cokoliv a můžu to dělat stejně od srdce, jako mistři světa - a stejně to bude nejbáječnější, pokud se na to podíváš z úhlu toho, že takhle hraji jen jááááá - jako jedinečná, neopakovatelná osobnost.

A tak, vzdyt v kazdem dile je preci vzdycky kus autora. Jeho myslenky, jeho uvahy co by, kdyby. Postavy hraji podle jeho not. Vse vychazi ze zkusenosti, z povahy toho ktereho. Ale psat jen pravdu? To ne, ale psat pravdive (autenticky) to tedy ano :-)

kmotrov: Nestraš :)). Ani vylhanost samozřejmě nic nezaručuje, stejně jako pravdivost námětu je pro hodnotu literárního díla irelevantní.

Naprosto souhlasím, Ordinace v Růžové zahradě je vylhaná do posledního písmenka a bude tu žít věčně!

Lenča: Tomu rozumím, že se snažíš. A domýšlím se, že by ti připadalo nepoctivé vymýšlet si. Je to tak? A nepoctivé vůči sobě nebo vůči čtenářům?

Vlastně jsem to už vysvětlila - snažím se psát o tom, s čím mám nějakou zkušenost.
Jistě, máš právo, sama k sobě možná až povinnost, zeptat se. Než si domýšlet, co tím kdo chtěl říct.

Lenča: Díky za komentář i za to, jak jsi mě inspirovala :). Víš, mě slovo nefér v této souvislosti opravdu zarazilo, nerozumím mu, protože tohle podle mě nemá s férovostí nic společného. A když něčemu nerozumím, tak se zeptám, na to mám myslím právo. Tvoje právo zase je nic vysvětlovat, protože máš naprostou pravdu, že mi po tom nic není (i když by mě tvůj postoj opravdu zajímal, ale co nadělám :)).

DDD: Lenča: on asi největší problém těchto citací je.. že jsou vytrženy z kontextu a pak vyznívají vážně všelijak.. :) takže vám dávám za pravdu :)

Ano, napsala jsem, že bych si připadala nefér, kdybych psala o něčem, o čem nic nevím, prostě s čím nemám žádnou zkušenost. Jak to má kdo jiný, je čistě jeho věc - nikomu jsem tím nic nenakazovala a nevidím nic špatného na tom, pokud to má někdo jinak. Stejně tak může být každému jedno, proč to tak mám já.

DDD: Já si zase vážím toho, jak pozorně čteš a že jsi svoji větičku poznal :).
Ty ostatní jsou z veřejných komentářů, a to jak k mým, tak k cizím dílům. Inspirovaly mě k zamyšlení, kterým nechci na nikoho útočit, jen říkám svůj názor. Nikoho nenutím ho číst ani o něm diskutovat, ale osobně tyhle polemiky pokládám za zajímavé a přínosné, tak jsem ráda, že zareagovalo tolik lidí.
A pokud jde o tu naši debatu, asi jsme ji vnímali každý jinak, to se stává. Slovo nenáročné v ní vůbec nepadlo, pro mě to bylo abstraktní x konkrétní obsah, subjektivní x objektivní přístup, autentičnost x fabulace. Brala jsem to jen jako debatu, neškodné tříbení názorů, žádný spor o to, kdo vyhraje nebo bude mít poslední slovo. Navíc debata už skončila, tohle není její pokračování, jen obecné zamyšlení, takže co se týče ješitnosti, můžeš být naprosto v klidu :).

Severak: Přesně tak, správně namíchaný koktejl bývá ze všeho nejchutnější :). Díky za komentář.

Orionka: Vážím si toho, že jsi použila i můj komentář. Já bych ho jenom trochu doplnil:

"Přijde mi zbytečně laciné tyhle pocity nějak polopaticky popisovat tak, aby je pochopil úplně každý. V tom vážně nespatřuju smysl svého tvoření a sám bych si toho pak ani nedokázal vážit. Víš, opravdu mi nejde o to, pohybovat se někde v nějakých žebříčcích popularity. Jde mi hlavně o to, nezradit sama sebe :-)"

Jistě si vzpomínáš, že řeč vůbec nebyla o tom, jestli lhát, či ne, ale o tom, že ti mé básničky připadají krátké, nekonkrétní a de facto nenáročné. Ta věta pak znamenala to, že nechci dělat to, co necítím a čemu nevěřím.

Nevšiml jsem si, že by ti kdokoli z Psanců určoval co a jak máš psát. Je to každého svobodná vůle. Nikdo nemá právo ti brát tvůj přístup k psaní ani jím pohrdat. A pokud vím, nikdo to také nedělá. Předpokládám tedy, že i další tvé ukázky jsou pouze odpověďmi autorů na tvoje komentáře. Vysvětlením jejich vlastního přístupu k psaní ať už jako takovému, nebo k té které konkrétní básni.

Ale, jak už tady jednou zaznělo - taky se už nechci účastnit těch nekonečných diskusí o ničem. Víc než cokoli jiného, mi to totiž začíná připomínat jakési ukájení vlastní ješitnosti a touha mít poslední slovo. A to ti rád přenechám :-)