Orionka: teď mám pocit, že mluvíme každá o něčem jiném.. :) nemluvím o rozdílnosti názorů.. to je naprosto v pořádku.. diskutujme, proč ne..

mluvím o více, či méně skrytém, neustálém (jakoby nekonkrétním, ač většina ostatních ví, koho má ten druhý na mysli) napadaní a zesměšňování a rozebírání kohokoli, za jeho přístup k literatuře.. ono je vyslovení názoru x taková lehce skrytá šikana..

ono je rozdíl, vyjadřovat se ke světovému dění anebo k lidem, mezi kterými se pohybuješ a máš potřebu jim často naznačovat, jak "mimo" jsou.. nejsou orionko.. ani oni, ani ty..

Amelie M.: Překvapuješ mě. Úvahy (a není jich zas tolik :)) píšu obecně a názorové rozdíly pokládám za přirozené. Vyslovením názoru na určitý jev přece nikoho osobně nenapadám. Jestli si někdo myslí, že všichni musí vidět věci stejně jako on, a každý nesouhlas bere jako útok na sebe, je to jeho problém.
Opakuji, na vyslovení názoru přece není nic špatného. Jestli máš pocit, že už bylo řečeno dost a je to pořád dokola, tak to prostě nečti a nediskutuj... mě teda účast v téhle diskuzi přesvědčuje spíš o opaku.
A fakt myslíš, že mi jde o "lajky" a "poplácávání po zádech"? To mě docela rozesmálo. Kdybych toužila zrovna po tomhle, asi bych tady vystupovala úplně jinak :)).

Orionka: to, že říkáš svůj názor v komentářích je v pořádku a super, protože víš, o čem mluvíš a já jsem postupem času tvé komenty začala ráda číst.. o tom naprosto nemluvím..

často ale dáváš najevo své znechucení nad těmi, co nepíší tak, jak to vnímáš ty.. tak proč je nenecháš žít? proč tu neustále skrytě, či viditelně nadhazuješ, že oni jsou ti "špatní"? snad už se tu o tom vedlo dost diskuzí a bylo tu projeveno dostatečně názorů.. co se chceš dozvědět nového? anebo stojíš o další a další "lajky" a opětovná poplácávání po zádech? nebylo by fér žít a nechat žít?

Amelie M.: Neustále tepu? Jestli myslíš v komentářích, tak tam prostě říkám svůj čtenářský dojem. A myslím, že věcně a slušnou formou, jestli je to jinak, tak mě prosím upozorni. To říkám zcela vážně :).
A jestli myslíš tepáním to, že vyslovím svůj názor v úvaze, tak s tím nesouhlasím. Jednak je to svobodný prostor, nikdo moje názory nemusí číst ani o nich diskutovat. Ale hlavně myslím, že debaty o psaní na literární server patří, že provokují k zamyšlení, jsou užitečné. Takže proč si o tom nepodebatovat? Jenom proto, že se názorově neshodneme, každý to vidí trochu jinak a někdo si nesouhlasný názor druhého bere osobně? Já jsem ráda, že se do diskuse zapojilo tolik lidí. A koho to nezajímá, tak ať čte něco jiného :).

Orionka: ty si ale, nejenom v některých z posledních komentářů protiřečíš.. na jednu stranu říkáš, že jsi shovívavá.. na druhou stranu neustále tepeš ty, kteří píší jinak, než jak chápeš literaturu ty..

je to, jak psal DDD.. proč to pořád rozleptávat a nežít tu vedle sebe? vždyť do těch, kteří to tu nadstavili na téměř profesionální server, kterým ale psanci nejsou.. se věčně taky nikdo nenaváží.. přitom by si mohli své vysoké ambice uspokojovat na (pro ně) výživnějších polích.. tak proč nejste i tam? nakonec.. mohli byste získat zpětnou vazbu jak od "umělců", tak od "obyčejných" pisálků..

DDD: Díky za komentář, i když tě netěšil :).
Myslím, že za mojí úvahou vidíš zbytečně moc. Nechci nic zjistit ani dokázat, prostě se zamýšlím nahlas (resp. písemně), říkám svůj názor. Čtu to po sobě znovu a nevidím, že bych někoho omezovala, zatracovala nebo zesměšňovala. Jestli tam něco takového vidíš (a fakt by mě zajímalo kde :)), tak špatně.
Jinak v tom, že zásadní je, co si z díla jako čtenář odnesu, se naprosto shodneme. Jak jsem psala už níž v jiném komentáři: "Důležité je, jak věrohodně dílo působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku díla vedly, jsou už nepodstatné."
A že autentičnost sama o sobě není přednost, to podepisuju :).

DDD: naprosto sdílím tvůj názor..

loner: :D
Děkuji, jako by se stalo.

Umouněnka: To jsi napsala hezky. Ano, i ve fantazii je srdce. Myslím, že tady snad všichni píšeme prostě proto, že nás psaní baví, jinak bychom to přece nedělali. A někoho baví psát takhle a jiného jinak, naprosto přirozené a v pořádku. Nic tady není zakázané, nic není nefér. A každému čtenáři voní něco jiného :).

Jiří Turner: Moc děkuji a rozumím.

slnečnica: Přesně tak. Všechno je relativní, všechno je subjektivní. A tohle je jen můj úhel pohledu.

Sameri: Děkuji za komentář, je krásné, kolik myšlenek moje zamyšlení vyvolalo.
Ty jsi moji úvahu posunula ještě o kousek dál, k rozměru, který jsem taky viděla, ale už to s ním nechtěla komplikovat. Naprosto souhlasím, že každé subjektivní vyjádření zkresluje, díváme se na realitu ze svého úhlu pohledu. Takže můžeme být přesvědčeni, že pravdivě, ale třeba to tak vůbec není nebo jen zčásti. Dobrat se pravdy není vůbec jednoduché. Jak píšeš, v každém díle je kus pravdy a kus vylhanosti, i když se maximálně snažíme jen a jen o pravdu, protože to stejně bude jen ta naše subjektivní pravda.
No teď jsem se do toho asi docela zamotala :). Zkrátka psát pravdivě můžeme chápat jako subjektivní pocit, ale jako objektivní fakt těžko. A s tím vědomím, že každé převedení skutečnosti do slov je už samo o sobě zkreslující, já k psaní přistupuji. I k psaní této úvahy, která je taky jen můj subjektivní pohled a nic jiného ani být nemůže :).

Netěší mě to, ale přece jenom ti sem vlezu ještě jednou. Přemýšlel jsem, co vlastně chceš zjistit nebo dokázat. Ten přístup mi totiž přijde strašně omezený. Pořád kladeš něco proti něčemu. Jako by to nemohlo existovat vedle sebe. Je to jak dva stromy. Dejme tomu jabloň a hrušeň. Oba dva rodí dobré ovoce a přece se najdou takoví, kteří buď jedno nebo druhé nejedí. Zeptej se jich. Nevysvětlí ti proč. Prostě to tak mají. Ale kvůli tomu já přece nebudu kácet ten či onen strom. Mám rád obojí ovoce a navíc mám rád i ty stromy.
Je to to samé, jako by ses ptala černocha proč je černý, nebo Číňana proč je žlutý a jestli by se za to vlastně neměli tak trochu stydět. Proč? Jsou takoví od Pánaboha a nic s tím nenadělají.
Myslím, že je poněkud omezené a rasistické zatracovat či zesměšňovat ten či onen přístup, pohled a názor, protože pokud ten vede k dobrým plodům, jistě není špatný. Podle mě není důležité to, z jakých pohnutek dílo vzniká nebo do jakých kulis je zasazeno, ale zásadní je to, co si z něj odnesu. A to může být v obou případech něco, ale také nic. Ano, krásná literatura se bezesporu neobejde bez smyšlených postav, dějů a kulis (jinak bychom si toho asi moc nepřečetli), ale přesto, aspoň většinou, v sobě odráží část autora. Jsou ale i díla čistě skutečná a neméně cenná.

Pravda je (a to už se asi podvacáté opakuju), že mě nijak nenaplňuje neustálé dokola a dokola opakované vystavování a zdůrazňování vlastní bolesti a její autentičnosti jakožto přednosti. Ve chvíli, kdy se z toho stane živnost a závislost, přestává mě to zajímat. I já si myslím, že nejsme na maminkovském serveru. Mimochodem - zajímala ses o čem byla moje básnička "Bělavá". Byla právě o tomhle.
Promiň, trochu jsem se rozkecal...

Kde to mam podepsat?

Já si jednoduše myslím, že i když píšeš o něčem, co jsi nezažila, co sis vymyslela, nebo tak.... pokud to děláš ráda a píšeš s láskou právě k té fantazii, pocitu, myšlence, literatuře celkově...tak to od srdce je a je jedno, že to třeba je jenom slovně ztvárněný sen, či něco jiného. Myslím, že literatura mí jít vždy od srdce a né jenom z nějakých přírůček na "správnost". Když je v tom srdce, je to poznat a má to lepší vůni.

Nemohu než souhlasit. Krásná literatura je šalba a klam. Myslím si dokonce, že to ani jinak není možné. Faktická správnost, přesnost a pravdomluvnost by měly být výsadou jiných žánrů reportáží a literatury faktu (pohříchu to tak často není).
Jediné, co mi osobně v této věci vadí je tvůrčí předstírání. Předstírání hloubky a uměleckého vyjádření v návodu k otevírání plechovky sardinek( myslím tím situaci, kdy někdo reálný návod prezentuje třeba jako báseň) .

Orionka: Môže, nemusí. Všetko je relatívne, však?

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!