syrový jak maso resp. život sám... Dobře!

Orionka: Rozumím, ono ani nejde o to, že nejsem ta správná cílová skupina (asi fakt nejsem), ale o to , že jsem očekával, že ten fiktivní rozhovor ( jak se to v povídkách a v románech občas dělá) má ten účel, že navodí situaci, ve které pak vygraduje ta pointa. Třeba, teď mě napadla taková blbost: končí to co jsi napsala - střih - zmíněná slečna se vrací večer z kina a zmíněný "galantní násilník" na ní čeká ve vchodě se strunou od kontrabasu za zády...

Zamila: Děkuji, to mě moc těší :). Já zas mám pocit, že se nikdo z nás nezapřel a ženeme přikázaná slova každý svým typickým směrem - já ke snění a hvězdám, Jiří k symbolům moře a úvahám o životě, Amélie k odlehčené ironii... a Yana je taky svoje, i když to sem nedala :).

Hm, musím "říct", že z těch tří pokusů, co jsem tu našla, se mi tenhle líbí nejvíc. Protože není rozsekán, ta báseň je prostě plynulá, celistvá, navíc má fakt neobyčejnou, nenásilnou atmosféru. A taky mi přijde, že to celkově není Tvůj styl, možná proto se mi to tak líbí :-D

jo jasně to mě napadlo hned jak jsem to napsala že vše co se nechce zalíbit většině je psáno naprosto subjektivně, ok, ale trvám si na svém že u té dívenky je cosi v nepořádku, není normální nechat si ubližovat, je cosi nezdravého v jejím přístupu a to mi nevymluvíš :-) ona opravdu není jen pitomá, víš, znám spoustu dívenek a když mají sklon k takovému chování jaké popisuješ, věř mi, je tam vždy nějaký problém, ale je přece fajn vidět další pohledy a já vím že ty dokážeš psát s určitým nadhledem až drsností o problematice a to je tvůj nekompromisní pohled a proč ne? Nemůžou všichni, všechno a všechny omlouvat.

Yana: Drsný nadpis i určitá drsnost podání je záměr. Nechtěla jsem se vciťovat do situace té dívky (pro mě neskonale pitomé, pro tebe nemocné, to je věc názoru), chtěla jsem jejímu chování nastavit zrcadlo.
Ale vlastně si ani nemyslím, že by byla nešťastná a neměla se ráda. Spíš se jí strašně zalíbila ta verze, že byla pro hezkého kluka ta nejhezčí na světě a chtěl ji tak moc, že se neudržel, a bla bla, snad by si ochotně i lásku namluvila a klidně se s ním sešla znova... Cokoliv, jen aby se téhle verze, o tolik přijatelnější než skutečnost, nemusela vzdát. A taky nemyslím, že je tenhle masochistický přístup daný pubertálním věkem, možná jen do jisté míry, ale speciálně z téhle pitomosti některé ženy nevyrostou nikdy :).
Samozřejmě souhlasím, že je to napsáno subjektivně (jako ostatně asi všechno), záměrně z toho úhlu pohledu, který pointa vyžadovala. Díky za zajímavý komentář.

napsané je to tak že jsem povídku přečetla jedním dechem, tedy pro mě dobře, ale víš, mně se nelíbí nadpis, ani náhodou, k přístupu psychologa výhrady nemám, ale jedná se o dívenku pubertálního věku, já chápu že chceš poukázat i na to že kdyby něco řekla mohla by pomoci jiným dívkám, chápu že se ženy někdy nechají ponižovat a mnohdy mnohem více a svými stálými partnery, tedy, není u nich cosi v pořádku, jsou opravdu nemocné, ale nejsou debilní, víš, to jsou ženy, které se nemají rády, stačí jim pár slůvek pěkných a k tomu spousta ran a potupy, já tedy nahlížím pod povrch tvých řádků a proto mně přijde ta povídka drsná tím jak jsi popsala tu dívenku, ona je vlastně, nešťastná a nemocná, normální zdravá holka by utrpěla šok z kterého by se dostala, ale nikdy by toho hajzlíka neomlouvala. Tahle dívka bude potřebovat psychologa a jednou možná i psychiatra, je mi jí vlastně líto a proto mi ta povídka přijde strašně subjektivní.

Orionka: Díky! Opět jsi krásně vystihla, že to je i na nás. Ovšem pro někoho je to (z jeho pohledu!) stále menší zlo než být sám...:-)
Každý osud svůj si volí,
jak to jeho právem jest,
tupě žijí tuční voli,
pestrý život býka jest...
Howgh!

Jiří Turner: Dík za přečtení i komentář, máš pravdu, asi nebudeš ta správná cílová skupina :). Vlastně mě tak trochu inspirovala právě oblíbenost těch rubrik, které zmiňuješ, a jejich "skutečné" příběhy. Jenže tohle je vymyšlené sakumpakum a reportáž by měla být založená na faktech. Takže myslím, že povídka je správné označení, i když je to povídka psaná formou reportáže nebo spíše záznamu.

Severak: Díky za komentář. Připadá ti to jen s odrážkami nesrozumitelné? Uvozovky tam dát můžu, ale říkala jsem si, že v tomto rozhovorovém textu nejsou nutné, bylo by tam až přeuvozovkováno.
Jinak hezcí padouši jsou samozřejmě nejhorší... ono se jim totiž lépe padouší :).

shane: Myslím, že rozumím. Ale mám pocit, že ženské pohlaví je slabší právě v tom, že se snadněji nechá oblbovat... jednoduše proto, že oblbováno být chce :). Ale znám i případy v opačném gardu, to ano.

Abych pravdu řekl, nerozumím tomu " jako povídce". Jako reportáž - záznam rozhovoru novinářky ( psycholožky) s obětí znásilnění do rubriky časopisu "holky dejte si pozor", to je dobré.

Povídka napsaná záživně, ačkoliv mi přijde, že by neškodilo přidat úvozovky.

Jinak co se týká námětu - ten je pochopitelně zavrženíhodný. Obzváště zavrženíhodný je pak "ten hezkej" - hlavní padouch.

Orionka: Pokračování? Proč ne? Ale stou hranicí budeš muset jít hodně nahoru! A možná by to chtělo i zrcadlovou variantu. Ono to někdy funguje i v opačném gardu. Jistě mi rozumíš!:-)

shane: Dík za komentář. Ano, takových patnáctek je a bude, bohužel. Já tu naivitu posouvám ještě o kousek dál. Pointou mého příběhu je, že některé dívky, ženy odpustí pro hezká slůvka skoro všechno, i zneužití, a tím nemyslím jen to fyzické. Asi bude ještě pokračování :).

Orionka: Ach ta naivita! Asi je to i vina školy a rodičů. A filmy jsou toho taky plné, tak jaký div!
Připomíná mi to, jak jsem byl na vojenském cvičení v Plzni a nějaká patnáctka tam dobrovolně vlezla do kasína. Oni ji tam vojáci protáhli oknem s uvolněnou mříží a vystřídali se tam na ní! My se to dozvěděli ráno, když nás všechny vyhnali ven a ona tam chodila s policajty a hledala toho, kdo ji tam zatáhl. Myslím, že ho tehdy nenašli, asi se zašil někam do služby...Bylo to v r. 1990! To už byly v armádě volnější mravy a já až na jednu výjezdovou noc byl doma se ženou a synkem. Prostě jsem si vzal tepláky, klíče a tramvajenku a hupl přes plot...

Máta: Máš pravdu, šlo by s tím dělat víc. Možná se mi příčilo zabíhat moc do detailů. A hlavně to byla taková rychlovka - napadlo mě to komplet, název, příběh i pointa, napsala jsem během hodinky nebo dvou. Tak s tím možná časem ještě něco provedu, každopádně dík za postřehy :).

Orionka: Já nevím, asi bych to stále nazývala hloupostí hloupoučkého naivního mládí, aniž bych to ovšem chtěla omlouvat. Možná jsem shovývavější k nepoučitelným mláďatům, možná lecos chápu :-)

A ne, nejde mi o zdlouhavé popisy, vůbec ne. Naopak, líbí se mi forma rozhoru, určitá strohost, ale i v té strohosti a úspornosti by s tím šlo udělat víc ;-) Ale to nic :-D

Máta: Moc děkuji, to potěšilo :). Hloupost a naivita tam byly na začátku, ale na konci se - navzdory té ráně - podle mě přehouply už za hranici debility, proto ten nepříliš shovívavý název.
A já vím, že bys chtěla víc :). V tomhle se prostě lišíme, já jako čtenář i autor tíhnu ke strohosti, úspornosti, rozvláčné popisy mě nebaví číst a už vůbec ne psát. Ale možná to není úplně dobře :).

Hloupost a naivita mládí... za hloupost se platí, za naivitu dvojnásob, život ranami nešetří a je jen na každém jednom, zda se z těch ran poučí, nebo ne. Je jen na každém jednom, zda se z hlouposti a naivity stane debilita, či nikoliv :-)

Moc pěkně napsáno, myšlenka vyjádřena přesně. :-) Achjo... sem hrozná, ale zase bych toho chtěla vidět víc... (myslím toho textu kompletně), víš jak to myslím, že? :-D