Z toho by byl málem scénář pro nějaký ultraoutdoorový intelektuální francouzský film.

Miras2250: Ale někdy je ten hlas slibotechna.

Mlčeti Zlato: Hezky jsi to doplnil, díky za návštěvu.

Postele jako vory uprostřed oceánu se stále vzdalují...

Libi

Líbí

Ano. Ten pocit znám. Vnitřní hlas, který bychom měli poslouchat. Ten se nikdy nemýlí. Krásný večer. Miras

Miras2250: To je velmi zajímavý výklad. Díky za něj a taky přeji krásný den.

Yana: Je to tak, nesmyslně se zaměřujeme zrovna na to, co nemáme. Díky za zastavení.

Psavec: Ta brána že drží? No naštěstí jo :)

Nevím, ale mě to evokuje manželský pár. Každý večer si spolu lehnou do postele a otočí se k sobě zády. Kopretiny se rozutekli. Hučení roje mlčí. Kaktus uvadnul a škeble vyschla. Měj krásný den. Miras

Stačil by jeden úsměv a vše by bylo tak jak chceme, ach proč lpíme zrovna na tom co nepřichází, proč je všechno jinak než chceme, krásně plyne k povedenému závěru

A přesto ještě drží.

koiška: Snad nezůstane. A když nepřijde, přijde něco jinýho. Díky za čtení i komentář.

A brána už zůstane otevřena napořád...snad přijde.

Leslie: Moc děkuji. Tvůj postřeh je skvělý, vůbec jsem si toho nevšimla, ale opravdu je tam ženský princip aktivní a mužský podivně strnulý. Náhoda to nebude.

... kdyby tak jen přišel.

Zaujalo mě, že v těch kontrastních obrazech na začátku jako by se schovával mužský a ženský protipól. Každopádně je to silné a bolavé. A pak ten závěr, opět výborný.

koiška: Jenže jako racek se tam dostaneš leda v příštím životě, v tomhle spíš jako turista :-) Dík za zastavení!

Dost zajímavé projet ona místa a nabýt tyto dojmy, a já možná bych chtěla být rackem. Turistou ne, tím ne.

LadyLoba: Ale musí ho odesílatel chtít přijmout. Jak dlouho takové balíky zůstávají ležet na poště, to se přiznám, že nevím.