Amadeo´´: Moc děkuju za krásný komentář, zahřál :).

Moc hezká báseň! Smekám klobouk protože ač jsi žena, vystihla jsi tu něco, co není jednoduché vystihnout. Při čtení jsem viděl tu klukovskou nevinnost a nerozvážnost, to okouzlení neznámem, ty chlapecké sny a očekávání... Ano, povedlo se Ti to. Mně můžeš věřit protože já o tom něco málo vím, já je měl :-) A často mi chybí… :-(

Tom Cortés: Je to opravdu o interrupci. Díky za zastavení.

Orionka: Je to opravdu o nenarozeném dítěti, nebo je to dítě metaforou té lásky? Tak či tak je to dost silné.

Zamila: Díky za návštěvu. Co se týče rýmu, asi je opravdu vnímání individuální, jak už jsem psala níže... :).

Tom Cortés: Děkuji za pochvalu. Máš pravdu, šlo by to chápat i univerzálně, ale já od začátku myslela právě na tuhle konkrétní válku, proto ten uhelný prach a tak. Zajímavé je, že ohledně prozrazení pointy skoro co čtenář, to názor :).

Timothy A. Postovit: Moc děkuji, potěšil jsi mě!

Poslední strofa je kvalitní. Ale "prachem - bratrovrahem", to snad né ... :-)

Orionka: Je to pěkné, jen mě mrzí, že se to na konci stáhne k jedné konkrétní válce, protože do té doby to je velmi univerzální a to zúžení tomu dost škodí.

Jinak o tomhle konfliktu jsem taky loni psal. Já to uklidil do názvu a potom psal obecně:

http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=32571-krizek-u-opytne

Orionka: Skvělá báseň. Studená a lakonická jako válka sama. Tak nějak jsem z toho Ukrajinu, i když ne přímo Donbas, vycítil hned. Možná to je tím, že jsem z Kyevu. Proto jsem se nad celou tou věcí kolem pointy nepozastavil, jinak bych asi souhlasil s Puerem. Smekám před tebou, jako před autorkou této básně, stejně jako před Českem, jako před zemí, která nezapomněla, a která pomáhá. Rychlokvaška, nerychlokvaška - pro mě je to hodnota. Taky mám jednu (tématicky) podobnou: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=30772-vychodni

Orionka: To jsem tak jen plácl, vůbec jsem o tom nepřemýšlel, jenom jsem chtěl naznačit, že ten rým nic moc a možností je habakuk. :)

Amadeo´´: Moc děkuji. Těší mě, že mě bereš jako autorku, která se vyjadřuje k těžkým tématům a nutí přemýšlet. Není to tak vždycky, ale občas se o to snažím, ráda chodím čtenářů "proti srsti" :).
K tvojí otázce - ano, obojí je hrozné. Muž (nebo aspoň většina mužů) tohle podle mě nenese tak těžce jako žena, ze které nikdo nemůže sejmout konečné rozhodnutí, která je do věci zatažena přímo svým tělem a která si výčitky ponese asi do konce života. To je ten blázen v koutě mysli, který se občas ozve.
Těší mě, že jsem ti ukázala nový úhel pohledu :). A za snílka buď rád.

A42: A já děkuji za komentář.

Jiří Turner: Za Kryla a pochvalu moc děkuji, potěšil jsi mě! Jinak vím, že zpracování není dokonalé, trochu rychlokvaška to byla. A děkuji za zajímavou alternativu, i když u ní mi zase trochu drhne rytmus a taky smysl - co je tou vstupenkou? Mour? U mě je to stát se bratrovrahem. Vím, že ten rým není dokonalý, ale asi tohle vnímám jinak. Já se s ním spokojím, zatímco na tebe zřejmě z textu křičí stejně jako na mě třeba hrubky, tohle bude individuální :). Každopádně díky i za tohle zamyšlení.

puero: Hmmm, zajímavé...

samiVdavu: Je to až zvláštní, že když napíšu ďábel, někdo si za to sám od sebe dosadí Putin :). Ale tak to myšleno nebylo, ďábel je pro mě válka a všechno, co ji provází. A místní lidé - ti, co nechtějí nebo nemohou ani bojovat, ani utíkat - asi vnímají jako agresora kadého, kdo jim střílí po domech atd., ať už to je kterákoliv strana. Takže "ďábel si rozoral" samozřejmě je básnické vyjádření a v tomhle smyslu trochu přehnané, ale jinak myslím ani ne, bohužel.

Hodně zajímavé a hodně k zamyšlení. Ten název to vystihuje. Vzpomněla jsem si přitom na jednoho člověka, který v těch místech má příbuzné, jimž je to každodenní zkušeností. Dík za takovou báseň.

Trochu mi o připomnělo Kryla.
Vnímám to jako obrazy války a utrpení.
Působí to sugestivně a konkrétní vysvětlení v posledním verši je běžný prvek, který to umocňuje. Tu a tam mi drhne rým. Prachem/bratrovrahem je skoro bych řekl odfláknuté :)

v rezavém řetězu
s mourem na prahu.
Vstupenka k vítězům-
spolku bratrovrahů.

Když jsem si přečetl název díla a podíval se na autorku, tušil jsem, že to bude báseň s těžkým, ne-li kontroverzním tématem. A je to tak. Dalo by se na to dívat z mnoha úhlů pohledu, polemizovat o tom, co je správné a co ne, a nakonec by stejně zůstalo jen to slůvko kdyby. Při přečtení mě ale napadla jedna otázka. Otázka co je horší. Zda to, když se ptají „“Jaké by jsi bylo, kdyby ses přeci jenom narodilo?“ nebo v opačném případě „Kde bychom byly, kdyby ses nenarodilo?“…

Ale k Tvé básni… z komentářů pode mnou jsem pochopil, žes ji upravila a tak nemám možnost srovnat tuto verzi s tou původní ale… líbí se mi, jak jsi to zachytila. Nikdy mě nenapadlo nebo spíš, nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, že se pouhou láskou dvou lidí dá zabíjet a že to jde vlastně docela snadno. Za to může asi ten snílek ve mně… Nechápu, že s tou svojí naivitou stále přežívá...

No já nad tím pointováním přemýšlel jen tak lehce. Jako autor při tvorbě díla samozřejmě uvažuju, jak moc chci čtenáře vtáhnout do děje. Když si to nejpodstatnější nechávám na konce, musím to vykompenzovat dramatičností začátku a průběhu, jinak tvořím nudnou věc. Když třeba znám už na začátku cíl příběhu, bude mě bavit sledovat cesty, které k němu vedou. Takže buď chci, aby můj čtenář věděl hned od začátku, na čem je a přichystal mu ,,spokojený očekávaný,, závěr - čímž čtenáři i mně je jasné, že ho budu bavit cestou k tomu závěru, nebo ho nechávám hledat význam a nakonec ho praštím pointou. Takže v celku si můžu vybrat spoustu způsobů jak vystavět děj: šok v posledním slově (což mě osobně často spíš naštve, než pobaví), stavět děj jako pyramidu - eskalovat ho, nebo začít šokem a zvolňovat a zvolňovat až do nějaké smrti, která je vyvrcholením nějaké existenciální filozofické myšlenky, která se jakoby vrací k začátku a staví ho do kontrastu... čili, tady ti pointa dojde teprve až v kombinaci se začátkem, takže je sice na konci, ale vrací tě na začátek.