No já nad tím pointováním přemýšlel jen tak lehce. Jako autor při tvorbě díla samozřejmě uvažuju, jak moc chci čtenáře vtáhnout do děje. Když si to nejpodstatnější nechávám na konce, musím to vykompenzovat dramatičností začátku a průběhu, jinak tvořím nudnou věc. Když třeba znám už na začátku cíl příběhu, bude mě bavit sledovat cesty, které k němu vedou. Takže buď chci, aby můj čtenář věděl hned od začátku, na čem je a přichystal mu ,,spokojený očekávaný,, závěr - čímž čtenáři i mně je jasné, že ho budu bavit cestou k tomu závěru, nebo ho nechávám hledat význam a nakonec ho praštím pointou. Takže v celku si můžu vybrat spoustu způsobů jak vystavět děj: šok v posledním slově (což mě osobně často spíš naštve, než pobaví), stavět děj jako pyramidu - eskalovat ho, nebo začít šokem a zvolňovat a zvolňovat až do nějaké smrti, která je vyvrcholením nějaké existenciální filozofické myšlenky, která se jakoby vrací k začátku a staví ho do kontrastu... čili, tady ti pointa dojde teprve až v kombinaci se začátkem, takže je sice na konci, ale vrací tě na začátek.

Orionka: Pochopil jsem to tak z toho důvodu, že to byly ruské síly, které vnikly na cizí území - ďábel si rozoral Donbasskou zem. Je pravda, že když se k tomu vracím, tak jednoznačné to není, ale trochu přehnané se mi to stále zdá.
Každý konflikt je zbytečný, každý za čas zmizí z novin, všichni lidé by si měli být bratry a vždy si vybíráme stranu, za kterou budeme bojovat nebo budeme utíkat. Líbí se mi ta rez a uhelný prach, to je určité specifikum této války. Tak bych si to představoval. Ačkoliv nevím, jestli bylo cílem být univerzální, nebo mířit konkrétně do Ukrajiny.
Naprostou pravdou je, že každý takový konflikt je naprosto šílený a zbytečný...ten povzdech nad situací sdílím.

Yana: Díky, pochopila jsi správně, že to není jen o té válce, ale hlavně o nás. Protože na tu válku nezapomněla jen média, ale třeba i sociální sítě, kde se široce rozebírají uprchlíci a problémy v západní Evropě, ale že se mnohem horší věci dlouhodobě odehrávají prakticky stejně daleko východním směrem, neřeší skoro nikdo.

samiVdavu: Díky za příspěvek, i když z něho jsem trochu zmatená. Kde vidíš nějaké hodnocení nebo vyjádření jednoznačného názoru? Říkám jen to, že válka na Ukrajině je hrozná a zapomněli jsme na ni. Nepřikláním se k žádné straně, jen k lidem, kteří tam musí žít. A v čem myslíš, že báseň přehání?

puero: Díky za komentář. Opravím tě, ono to - bohužel - ještě nedopadlo, takže nad koncem vzdychat nemůžu. Zatím je to jen povzdech nad průběhem, tím, jak válka dopadá na lidi, a taky nad tím, jak se o ni nezajímáme. Možná postrádáš nějaký názor, zhodnocení příčin, odhad dalšího vývoje... ale to by asi chtělo jiný rozsah a jinou formu než básničku... a taky jiného autora :).Takže jsou to jen pocity v kategorii básně/smutné, což je vlastně žánr povzdech :).
Ale zaujalo mě, co píšeš o pointě. Jako čtenář totiž mám ráda básně, kde si se mnou autor trochu hraje a teprve na konci zjistím, jak to vlastně je. Pak si to třeba musím přečíst znovu, vidím věci zase z jiného úhlu, najednou to do sebe zapadne a tak, prostě mě pointy baví. A nemyslím, že by se básně s rozuzlením na konci hodily jen k některému žánru, resp. jsem o tom takhle nikdy neuvažovala, ty jo?
No a vodítka tam byla - zapomenutá válka vytlačená z prvních stránek novin, uhelný prach, bratrovražedný boj... Ale uznávám, že poznat z toho Donbas bylo trochu náročnější :).

Ano jistě je to povzdech, je to také povzdech jak rychle zapomínáme, ještě nedávno tahle válka plnila první stránky novin a popravdě ani já teď už nesleduju co se děje, přehlušili to jiné příběhy a pravda úplně bezprostředně se mě to netýká, myslím že většina lidí je takových jako já, bohužel, ale omlouvá mě že politice nerozumím, ale díky téhle básničce si určitě na internetu najdu co se vlastně teď děje, takže ji hodnotím jako báseň aktuální, báseň o hnusné a pro mě nepochopitelné válce, báseň o nás o lidech a o našem přístupu, o naší senzacechtivosti a také o našem relativním klidu tady ve středu Evropy. Dík za takovou báseň, možná se zamyslím sama nad sebou.

Hodnotit situaci vzniklou na místě, kde většina z osmi milionů obyvatel jsou národnosti "ďáblovy" takto černobílým způsobem, mi nepřijde vhodné.
Báseň tím, že přehání, působí až komicky. Dala by se, jak již naznačil puero, použít jako válečná šablonka, tudíž by ji mohla použít i "protistrana", zaměnit pár slovíček a mít ji za svou. Líbí se mi zmíněný fakt, že se jedná o válku zapomenutou. Ve víru probíhajících událostí je to pravdivá zmínka, ačkoliv nikterak objevná.
Beru tak tuto báseň spíše jako vyjádření jednoznačného názoru bez hlubšího smyslu.

Není to zle napsáno. Je v tom takové odevzdání se tomu jak to všechno dopadlo. Vlastně jsi napsala povzdech, kdyby existoval takový žánr, tohle by to bylo. Ovšem napadlo mě, už když jsem v první sloce nenašel název té války, že spíš než na konci, více by mu slušelo buď ho strčit hned do nadpisu, nebo tím Donbassem aspoň začít. Jako čtenář mám dlouho pocit, že je to básnička obecně na všechny podobné boje, uprostřed jsem si dokonce myslel, že jde o válku jako spíš metaforu manželské roztržky a tohle že je jen povzdech nad dávným rozvodem. Jo, prostě bych to jasně a zřetelně pojmenoval už na začátku, takové věci vypointování nepotřebují. Jsou jen povzdechem, ten se bez pointy obejde.

Amelie M.: Yana: Yano, moc děkuji, potěšila jsi mě. A trošku jsem to upravila, aby odpadlo "jsi se".

tak ta je z reálného života :-) myslím že se ti to hezky povedlo vyjádřit, možná že Am. poznámka není od věci, ale je to slovíčkaření, důležitý je ten smutný obsah

Amelie M.: Díky, jsem moc ráda, že se líbí :). Taky by to tak šlo, ale líp mi to zní takhle dlouze, kvůli rytmu.

Orionka: vím, že v tomhle jsi kovaná víc, tak jen můj osobní postřeh.. neznělo by líp "jaké bys bylo, kdyby ses..".. mě ta "jsi" trošku zasekávají, ale jinak se mi báseň líbí :-)

miroslawek: Aha, to jsem netušila, o reálném životě nevím nic :). Díky za prostý komentář.

A to si představ, že reálný život umí přinést ještě daleko zapeklitější situace, tohle je prosté morální dilema se smutným koncem.

Orionka: Joj, ten dovětek jsem přehlédl a tak jsem to vztahoval k těm, co to tu četli přede mnou:3 ženy a 2 muži.
1) Ani já neuznávám násilí a nikdy jsem ho v podobných situacích nepoužil, což mi připomíná Dikobrazí rubriku ze soudních síní a předsíní, kterou ty asi již nebudeš znát: Kdyby byl něco řekl, ale hned násilnit, to nebylo vůbec zapotřebí! :-)
2) Příměr "háravá fena", který tě pobouřil, byl pouze výstižným zhodnocením chování některých žen. Některé k tomu ani nepotřebují nic pít a jiné prostě pít neumí a ztrácejí sebekontrolu. :-(
Je faktem, že některé tím pro mne i ztrácejí svoji přitažlivost, stejně jako když začnou mluvit obhroubla až sprostě. "Vždyt jen k pláči je cena ženy, která zní hned prvnímpolaskáním strun a sní, že kolem ní se všichni muži tlačí..."(Už nevzupomínám, kdo to řekl, ale skrývá se v tom hluboká pravda..)

Jinak pro mne je nepřijatelné už ono "kráva jedna zmalovaná" či třeba "stará"! O anatomických přezdívkách nemluvě. Asi tak...
Hezký večer!:-)

shane: Těch 60 % jsou výsledky průzkumu zmíněného v závěru mého textu. Nevím o tom, že by se tato statistika změnila, a stejně je to jedno.
Zato mě zaujalo, že přirovnáváš ženy k háravým fenám. Mám k tomu dvě poznámky:
1. I kdyby se žena chovala jakkoli svůdně nebo vyzývavě, neopravňuje to k násilí vůči ní. Nikdy.
2. Nazvat takhle ženu může jenom ubožák.

Orionka: 60% hlasujících? A kdepak jsi zase tohle vzala, hvězdičko? Zveřejnilas to někde, kde se ještě boduje v [ %]? /Bývalo to, tuším, i tady, tedy před nějakým časem. Pak to Lukio zrušil, protože to bylo tendenční a zkreslující. Někdo nehodnotil úroveň, ale jen osobní sympatie k autorovi! /
jj, taky jsem se nad podobnými věcmi zamýšlel, ovšem neumím to tak skvěle podat a tak se omezuji na příspěvky z veršotepárny a odrazy vnitřní strany duše, někdo by to možná nazval "Růžovou knihovnou stárnoucího poety"...
Dnes jsem udělal výjimku, u Tebe i v chatu, kde reaguji na Homéra, který mne pasoval napřed na svůj noční děs, pak zase na drobného pupkatého staříka! Hahaha!!! Nejsem, doufám, ani jedno!
Dnes jsem na tom jako ony komentující čtenářky, tedy AmelieM, PrimaDen a Máta: Líbilo se mi to a donutilo mne to nejen k zamyšlení! Oceňuji právě u Tebe, jak krásně dokážeš podobná témata zpracovat. A není ani náhodou, že ty, co tu smýšlejí stejně, patří zároveň i k těm, co se zde projevují mně sympatickým způsobem...:-)
Konečně mi došlo s jistým technickým zpožděním těch 60%, které jsou již minulostí, takže si můžeš opravit statistiku! Hezký víkendík! :-)

shane: No hezky ses rozjel: "některé ženy se chovají jako háravé feny"... "podobné násilí vypadá tak nějak přirozeně"...hm... a mně pořád nebylo jasné, kde se těch 60 % hlasujících vzalo, tak dík za vysvětlení.

"Ovládej jazyk, břich a pohlavní úd!" pravil Zarathustra.
Bohužel, současníci už tak neholdují staré moudrosti a sebeovládání, trendem je žít a užít, co se dá a napodobovat to, co vidím kolem sebe a v médiích, abych nevybočil(a) z řady. Svůj podíl na tom má také nadměrné používání alkoholu i dalších omamných látek. Takže svůj díl pravdy má i Máta: Ony si ty holky zmalovaný, koketní a spoře oblečený vlastně ani neuvědomí, jak vyzývavě třeba působí na něčí podvědomé pudy, vždyť ony se přece jen taky snaží být IN! Mimikry? Nebo snad i jistý atavismus? Ono slovo v širším slova smyslu označuje často nečekaný návrat dávno zapomenutých způsobů chování, které v současné společnosti ztratily původní význam.> Ovšem kulturnost je jen pouhý nátěr, který se dost snadno rozpouští v alkoholu, zapomíná se na něj pod vlivem dalších drog, někdo v těch chvílích až palčivě pociťuje své potřeby ukojit tyhle pudy a jeho sebeovládání, měl-li vůbec nějaké, klesá na nulu.Takže na jedné straně se některé ženy chovají jako háravé feny, aniž by domyslely důsledky toho, na druhé straně je tu pozůstatek chování dávných divokých předků...Vzpomeňme slavnosti jara, které jsou v primitivních kulturách slaveny i dnes masovým pářením. Člověk se léta pyšnil tím, že se dokáže ovládat a dát svým pudům kulturní průběh, ovšem dnešní pokleslá doba, vliv omamných látek to, co vidíme v médiích, budí v někom dojem, že nic tak špatného nedělá, vždyť druhá strana si o to sama říkala! To je ten pokrytecký nesoulad dnešní doby, kdy na jedné straně zákon sice alibisticky něco zakazuje, na druhé se to tak často objevuje v knihách a ve filmech, že podobné násilí vypadá tak nějak přirozeně, jako součást života a tak se to i zakotví v podvědomí některých jedinců. Zcela čitelný podpis našeho “konzumního způsobu života“! :-(

Orionka: Máta: bohužel jsem nenašel ten komentář :P takže flamewar nebude...