a já si zase říkám jaký by byl svět bez lidí .) jaké by to bylo kdyby jednoho dne jsem se probudila a nikde nikdo, vše by bylo jiné ale přesto stejné, přežila bych? ale první otázka by byla , proč já? Proč jsem zůstala. ) asi jsem dnes dost pila

Otázka nakonec.

wojta: nesnažila jsem se to psát tak, ať je to čtivé pro ostatní, psala jsem to tak, co se v určitou chvíli odehrávalo a paradoxně, z toho vznikl “malý boj o verš”. Když se u mě podíváš, nepíšu poezii, ani mě nijak nebaví, kdybych to dělat měla / nebo když ji čtu. Takže proto jen takhle :) Nicméně s Tebou souhlasím, že je to takové “laciné”, věřím, že by se to dalo uchopit jinak, ale jak píšu nahoře… Bylo to aktuální a takhle to vyšlo, tak to měnit nebudu, je to hlavně záznam pro mě samotnou. Každopádně děkuji za komentář! :)

Na každém konci je pozitivní to, že je počátkem nového dění.
Pofňukáváním se pouze dovoláváš povinného soucitu-pózy vlastní i pózy ostatních.

,,Vadí" mi ten ,,malý boj o verš". Zvládla-mládla, hrála. Jednou to přijde, čti-piš, piš-čti. Zkus napsat něco , kde všechna slova začínají stejným písmenem..... .

Přeji,aby zase vyšlo slunce,tak jak má. Lásku můžeme znovu nalézt, většinou je pořád tam,kde byla. Akorát přes ten šedý zákal ji nevidíme.

snad se naděje všechny neztratí a otázky nezůstanou bez odpovědí

Tahle se mi hodně líbí.

Leslie: Leslie, od Tebe je to pro mě poklona, děkuji. :)

Líbí se mi.

Hanulka: Souhlasím… velmi se mě dotkla, tato slova. Také děkuji

iluze : mlčení se stává moderním aktem, a často je to počátek odcizení, bohužel. Děkuji.

Kamkoli se obrátíš, zbyde mlčení. Snad vepředu - někde...

Příjemné

Milovat je to nejtěžší co se nám může v životě stát

láska je dar

Moc hezké

Když někdo sáhne do duše. Neopatrně. Pak se chodí po střepech. Aby se mohly smutnolásky volně vylévat...

Smuténka.

Smutná,ale povedená.