Zub bolavý já chtěl brát hákem, leč chybička se vloudila, já opíjel ho tuzemákem, on střízliv dál a zpit snad já! Když nejlepší člověkův přítel snad trochu zbystřil smysly mé, bláhový snílek, krásy ctitel tu naťukal pak verše své...

bez anotace

pěkně to skřípe. a o to de..ja dokonalá nejsem.

ani jsem nevěděla, že ji ještě mám /děs běs a hrůza/ nemám ráda rýmy když je nekdo neumí.. a já jsem ten případ. /volnost ti pustím na pásce z kazety/ přepracuju. jednou. určitě. víc do mě.

Napriek tomu, ako báseň pôsobí, neodráža môj duševný stav. V skutočnosti som sa pri jej tvorbe dosť dobre zabával :)

...

možná pohledu možná jiný

je lehka... neni to nic fatalniho... tak ji tak berte... spis k pousmani...

je to už trochu starší dílko...

....jak to cítím

momentální pocit...

je věnovaná... jemu... dlouho žádná taková nebyla... je stáhnutá z deníku... neni to zápis... je to ode mě pro něj... přestanu si stěžovat... na zmrzlý prsty, když mrzne... a dneska půjdu spát brzo...

.....až budeš jednou celá popsaná

oranžový ticho

Asi sem trdlo...

...představím se, s dovolením...