Nosorožec je prý samozvaný hasič. Když vidí oheň, snaží se ho udupat. O pravdivosti této legendy jsou pochybnosti, ale mně se ta myšlenka hodí.

Taková psanecká...

Realisticky krutá fantasy povídka (s trochou anachronismů a v eichlerské češtině) o tom nejhorším kapitalismu, podnikatelích, autorském právu a hrdých soběstatkářích. Původně vyšla ze zamyšlení nad tím, jak by asi vypadala Středozem, kdyby Sauron v Pánu prstenů zvítězil a ovládl ji, ale nakonec obsáhla mnohem víc.

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

barva piva jako podzimu a vůně jako jeho plodů...ach, jaká slast přijímat ho všemi smysly...

když prvně řekla, že mě opouští

První dámě jedné maloměstské hospůdky

No... Říkal jsem si, zdali to jsem vložit, ale přece jen je to akt a akt je umění :) Takže tady to máte - Fotka, kterou celá má rodná ves uvidí na náměstí :)

milostné umění trochu jinak ...

možná se trochu vynořuji ze skepse posledních dnů, měsíců...

Prosím, kritiku sem!

bla, bla :)))

(dětem v nás, které se už nemůžou dočkat jara)

pocity z archivu, báseň je nová