Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.

mužský a ženský svět...

vezměte sůl, pepř a chilli, řádně zamíchejte a vzniklou směs si vetřete do očí...

O mé lásce k dešti. Především toho v lese :)

jen zdánlivě nesouvisejí...

Ukolíbavky psychopatů.

Nosorožec je prý samozvaný hasič. Když vidí oheň, snaží se ho udupat. O pravdivosti této legendy jsou pochybnosti, ale mně se ta myšlenka hodí.

Realisticky krutá fantasy povídka (s trochou anachronismů a v eichlerské češtině) o tom nejhorším kapitalismu, podnikatelích, autorském právu a hrdých soběstatkářích. Původně vyšla ze zamyšlení nad tím, jak by asi vypadala Středozem, kdyby Sauron v Pánu prstenů zvítězil a ovládl ji, ale nakonec obsáhla mnohem víc.

Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

barva piva jako podzimu a vůně jako jeho plodů...ach, jaká slast přijímat ho všemi smysly...

když prvně řekla, že mě opouští

První dámě jedné maloměstské hospůdky

No... Říkal jsem si, zdali to jsem vložit, ale přece jen je to akt a akt je umění :) Takže tady to máte - Fotka, kterou celá má rodná ves uvidí na náměstí :)