***

...a bylo a je to složité...

možná na ně mám alergii nebo z nich mám trochu strach...

to je moje tréma před koncertem...

Ze sbírky: "Balady našich dnů"

Mé bolestné (ač platonické) velké lásce ... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu

Popustím uzdu fantazii, ač trochu pravdy v tom je snad, že i pro obdiv Tvůj rád žiji a zkouším tu své verše psát! Někdy chtěl bych mít to, co nemám, co nesmím, nemohu si brát! Patří ty verše více ženám či jedné? Kdo ví? Možná, snad... /Pevně doufám, že už jsem to sem nedal pod jiným názvem.Ale na literu to mám až od ledna, tak snad ne.../

spoluautorka textu: Veronika Blumová (zde jako Anicol)

_

miluju slovo /miluju/..a taky dalsi takhle silny slova..miluju jak lidi verej silnejm slovum... /bavi me sledovat lidi/

Co vše může skrývat maska. E

Štěstí-neštěstí, láska-manželství...

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

..rozhodovala sem se, jeslti to sem mám vůbec dávat. . . povídka se nese v duchu mý současný nálady.

Dnes jsem si koupila nádherné petrklíče v květináči a asi kontrast jejich svěží krásy a počasí venku ve mě vyvolalo následující veršovanou úvahu.:-)

Není to báseń, nevím, co to je... takové.. ranní povídání:-)