|
_
 16.12.2007 6 1639(29) 0 |
chci říct
že poslední duše
.
se změnily
.
všechno nic
a vzpomínky
*ranily
.
odpouštim ti-s ním i celý svět
___
(poprvé/naposled)
že poslední duše
.
se změnily
.
všechno nic
a vzpomínky
*ranily
.
odpouštim ti-s ním i celý svět
___
(poprvé/naposled)
19.12.2007 - 14:07zmenili?..spis se stali vic sebou----ONI!.... odpoustis?..--neverim!..a vsechno a nic??.. tohle mas porad este v rukou..
18.12.2007 - 19:42jen ke komentum...myslim,ze umeni hranice nema..myslim,ze by to mela byt nejvic nezavisla a nejvic volna a nejvic sva "oblast"......jinak...)...zacatek kterej zacina - chci rict...je nejvic..prijde mi to desne osobni..jako ze mluvis s tim,kdo te cte hned na zacatku..pusobi to desne pekne..obsahy ted nedokazu popisovat...ale mluvi..
17.12.2007 - 19:05mno ja si myslim ze umeni ma hranice... jen nevim kde... takhle daleko jsem se nedostal... :) pises cim dal tim zvlastneji... ale nehodnotim nekritizuju nic takoveho... proste tomu nerozumim... :)
ale kazdopadne je fajn, ze je neco jineho...
ale kazdopadne je fajn, ze je neco jineho...
17.12.2007 - 00:39Azure Sky
nepochopili jsme totiž myslím vůbec nic, psaní básní je umění bez hranic
17.12.2007 - 00:36hezka vterina...dekuji...jen...nepochopila jsem nazev!?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kdyz_nevnimam___________chutuke : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : umirame_jako:posledni!
Předchozí dílo autora : vločky
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
malázlobilka [16], Wizard [15], terezK [15], Markett [14], jan.novaque [11], betty [11], Inugirl [11], terinak [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
