|
Není to báseń, nevím, co to je... takové.. ranní povídání:-)
|
Mám tě ráda, Živote,
i když jsi někdy potutelný…
Hraješ si se mnou jako kočka s myší
a přeci občas vdýchneš mi nově sil!
I když jsi tak barevný,
já asi nejradši mám bílou.
Když nejvíc slábnu,
obdaruje mě silou!
Tak dnešní ráno chtěla bych tančit
A já vážně nevím proč(?)!!
Důvod k radosti tu není,
to spíše k postoji:“Z okna skoč!“
Jako by Jsi křišťál do mě vložil k ránu
a on mě dal trochu sil,
otevřel i pro radost bránu
na rány přiložil devětsil!
01.03.2015 11:48
ivkaja: Je to taková upřímná zpověď srdce, Ivko! Škoda, že to čtu až teď, kdy ses někam vytratila...:-)
A já už neumím tak reagovat ve verších jako kdysi, když jsme to oba dělávali s chutí a bez zábran, ač bych rád. Ale na nostalgika bych neměl...:-(
A já už neumím tak reagovat ve verších jako kdysi, když jsme to oba dělávali s chutí a bez zábran, ač bych rád. Ale na nostalgika bych neměl...:-(
05.12.2008 09:35
ruku dej, roztoč se v jednom kole
nad netečnost ať vzlétneš, ještě výš,
jak tornádo co snopy zvedá z pole,
tak roztoč se, nebo mně nevěříš?
já o tanec dlouho už tě žádám
dle přání barvu mám, je bílá
což svědčí nejlépe tvým vnadám
k rozletu by vrátila se síla
tak ruku dej, první z vstřícných gest,
spusť smutek co po noci tu zbyl,
já Život jsem, již rozevři svou pěst
že nakrátko jsem kdesi zabloudil
nad netečnost ať vzlétneš, ještě výš,
jak tornádo co snopy zvedá z pole,
tak roztoč se, nebo mně nevěříš?
já o tanec dlouho už tě žádám
dle přání barvu mám, je bílá
což svědčí nejlépe tvým vnadám
k rozletu by vrátila se síla
tak ruku dej, první z vstřícných gest,
spusť smutek co po noci tu zbyl,
já Život jsem, již rozevři svou pěst
že nakrátko jsem kdesi zabloudil
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.