Zpočátku jsem měl/a dost problém pochopit, o co tam vlastně jde. Nakonec mohu ocenit alespoň to, že to přechází z jednoho historického období do druhého. Ale že bych tomu rozuměl/a, to ne...

Miňko: Stejně děkuji za návštěvu a komentář.

vanovaso: To by se vysvětlit dalo, třeba se tu nechce registrovat sama. Spíš bych chtěl/a vědět, jaký má k vložení té básně na Psance vztah. Ví o tom? Požádala o to? Dozví se o naších komentářích? S jakým záměrem sem ta báseň byla vložena? To je pro mě důležité vědět, bez toho pro mě asi nemá cenu to číst ani komentovat.

Na jedné straně oceňuji, že se tímto tématem zabýváš, ale na druhé straně mi připadá, že jakkoliv (podle svých stránek) prosazuješ originalitu ve fantastické tvorbě, zrovna tomuto článku výrazná originalita poněkud schází (originální jsou tam nanejvýš ty příklady, ale názory určitě ne). Je to esej složená z rad, které se běžně vyskytují na přednáškách a v učebnicích pod označením „tvůrčí psaní“. Jediné, co mně tam potěšilo, byl postřeh, že je prospěšná vícevrstvost (ačkoliv já se přikláním k myšlence otevřeného díla podle Umberta Eca, která de facto znamená vícevrstvost všech složek díla, ne jen hlavní postavy).

Na textu mi nejvíc vadí to, že vede spisovatele k zaměření se na masy a masový vkus a tvorbu masové zábavy. Jednak proto, že mě taková díla často neoslovují, a jednak proto, že je jich příliš mnoho a neustále jich přibývá, takže spisovatel, který se je bude snažit psát, bude jen „nosit dříví do lesa“ a přetlačovat se o prostor na trhu s jinými spisovateli. Můj názor je, že spisovatel, ať už píše dílo sám pro sebe nebo pro někoho dalšího, by se měl zaměřovat spíš na účel svého díla a na neuspokojenou poptávku, tedy psát díla, která uspějí v oblastech, kde se stávající díla nehodí a nefungují. Jsem přesvědčen/a, že slavná díla, která uvádíš, jako Harry Potter či Pán prstenů, uspěla právě proto, že dobře zapadla do neuspokojené poptávky, která se ukázala nečekaně velká. Ale i malou neuspokojenou poptávku má smysl zaplňovat.

Paradoxně i x-tý klon už dávno známé postavy může stačit, pokud bude mít něco, co mu umožní uspět tam, kde ta známá postava i všechny její předchozí klony selhaly.

hlahlo: Bohužel. :-(

slavek: Dobrý vtip. :-D

Z nitra: Děkuji za zmínku o té knize, napíšu si ji na seznam a po pandemii si ji určitě přečtu.

Sebastián Wortys: V tom, že lidem zajímajícím se o dávnou minulost, připadne současnost spíš šílená, musím bohužel souhlasit (také se mezi ně řadím). Sci-fi se sice zabývá budoucností, ale ty nejšílenější věci se v něm obvykle neobjeví. Viz třeba Star Trek – ano, měli tam dotykové displeje, ale na těch displejích se zobrazovala virtuální tlačítka, která normálně mačkali. Oproti tomu dnešní mobilní telefony po uživateli vyžadují různé zoomování, swipování, ťukání třemi prsty zároveň apod. Něco takového tehdy sci-fi prostě nepředvídalo (možná i proto, že tehdy by to lidé prostě nechtěli vidět ani slyšet).

Existují sice různé druhy reklamy, ale pokud na reklamě chceš skutečně vydělávat, tak přinejmenším v dnešní době prakticky nemáš na výběr... Výdělečných reklamních zakázek je málo a všechny je dostávají velké korporace.

„spodní ruka“ – Děkuji za vysvětlení. (Stejně nad tím nevěřícně kroutím hlavou, ale už to alespoň chápu. Jen doufám, že si v budoucnu nebudou lidé nechávat pěstovat druhý a třetí penis...)

„Pojmenovávání“ děl podle číselné řady vyšlo z reakce čtenářů u díla https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=41221-karikatura-vymyslet
e-nazev . Byl/a jsem zklamaný/á z toho, když jsem si uvědomil/a, jak čtenáři zavrhují díla, která by se jim jinak třeba líbila, jen na základě autorem nešťastně zvoleného názvu, tak jsem se rozhodl/a, že díla pojmenovávat nebudu a místo toho je budu jen číslovat. Když čtenář uvidí jen číslo, bude ho to spíš nutit k tomu prozkoumat alespoň anotaci a nerozhodovat se jen podle chvilkového prvního dojmu z názvu. Zatím se mi to subjektivně osvědčuje, nemusím se s tím názvem trápit.

Ještě jednou děkuji za komentáře a těším se na odpověď na e-mail.

Tato báseň mě velice oslovuje, protože v sobě mám jak mužské, tak ženské stránky a snažím se je nějak spravedlivě podělit o prostor k rozhodování, aby k žádným křivdám a ránám nedošlo. Myslím, že v tomto ohledu jsou na tom lépe lidé, kdo vyrůstali s více sourozenci různých pohlaví, než lidé, kteří vyrůstali sami a svůj život si vybudovali tak, že v něm pro dalšího člověka nemají místo. Děkuji za zpracování takového zajímavého tématu.

Sebastián Wortys: Moc děkuji za velice podnětný komentář. Nakonec byla odpověď tak dlouhá, že jsem ji dal/a do samostatného zápisku: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=6487-odpoved-na-komenta
r-k-povidce-13

Zde jen zdůrazním ty nejdůležitější odstavce:

Mimochodem, jádrem sdělení této povídky mělo být právě to, že obsah normality se s časem a generacemi mění, a to, že to, co se děje nyní, by lidé před 40 lety považovali za šílené, pravděpodobně znamená, že to, co se bude dít za 40 let, bychom nyní považovali za šílené my. Vedlejší motiv, kterého si asi ještě nikdo nevšiml, je tam to, že Alex Slezina má na jednu stranu odpor ke sledování reklam, ale na druhou stranu na jejím vlastním blogu ji ty reklamy živí, a tak pobízí čtenáře, aby si tam vypnuli ad-block. Není to trochu pokrytectví? A existuje v tom vůbec nějaké správné řešení, které neštve tvůrce proti čtenářům?

„spodní ruce“ — Vůbec by mě nenapadlo, že by v tom nějaký sexuální podtext mohl být. Ale faktem je, že někteří lidé ho najdou skoro v čemkoliv, zvlášť pokud se to hýbe. Určitě i kůň má sexuální podtext, o kentaurovi nemluvě...

„„Nechci na komentáře odpovídat po cestě, to by mi opravdu zničilo životní styl.“ – Nejsem si jistý, kolik lidí tu větu v dnešní době pochopí nějakým přiměřeným způsobem.“ — Jak ji chápeš ty a jak si myslíš, že ji lidé budou chápat?

Není to to, co jsem očekával/a, ale k pousmání to je.

„Kravočíslo“ je moc hezké slovo. To je pro mě asi hlavní, co si z této básně odnáším. Snad mají krávy z chutné trávy podobný požitek jako lidé z oblíbeného jídla.

Zní to vtipně, i když mám trochu problémy si to představit. Přidávám dodatek s podrobnostmi (kdyby to někoho zajímalo): https://vitalweb.cz/662/jak-chodi-kosmonauti-ve-stavu-beztize-na
-toaletu

Příliš tomu nerozumím, ale ten konec je mi tuze příjemný. „Mlhy halí odhalení. Věci jsou podobné nám a my věcem.“

Miňko: Nemýlíš se. Naopak oceňuješ smysl, s nímž to dílo bylo vytvořeno, což je mi tuze příjemné. :-)

Martin42: Na tom, co píšeš, něco je, ale se dvěma věcmi můj pohled na věc tak úplně nesouzní — pokud lacinou vojenskou psychologií myslíš disciplínu, tak té je v české národní povaze opravdu málo, ale ta se s myšlením nevylučuje. I když plníš nesmyslné rozkazy, stále můžeš volně myslet a vyjadřovat se. Vlastní názor můžeš mít, i když se podle něj nesmíš zařídit.

Druhá věc je v tom „než původně plánovali“ — tedy předpoklad, že jsou nějací „oni“, kteří něco plánovali. Myslím, že to je předpoklad a priori chybný. Pravděpodobně nikdo neplánoval, že covid-19 zasáhne Evropu a způsobí tu chaos (a pokud to náhodou někdo plánoval, určitě to nejsou lidé, kteří jsou v Evropě „u moci“).

slavek: To je zajímavé, protože jeden „politický projev“ (přesněji úřední) mi při sestavování byl předlohou. Že by se politické projevy vyznačovaly omezenou slovní zásobou a tematickým zaměřením na peníze, kontrolu, republiku, zmocnění, řízení, opozici a stát?

Miňko: Ano, tak to zní mnohem lépe.

Ve druhé sloce a na začátku třetí je toho „provází“ moc; chtělo by to zredukovat na maximálně třikrát, i když uznávám, že synonyma k tomu se hledají těžko, musela by se tam vyjádřit ještě nějaká další informace.

človiček: To jsem rád/a. To znamená, že to dělám správně. :-)