Pavlíku, konečně ke Tvým dílkům.
Použít název místa v textu a provázat jej pevně do funkčního haiku je hodně náročná disciplína.
V těchto dvou textech lze místo zaměnit s jiným a celek se významově nepromění. Opletník bude stejně zářivě bílý i na jiném místě, v zářivém je navíc obsaženo hodnocení.

Sama mívám při vepsání místopisu do textu sklony k zachycování atrakcí:

Na Křemešníku -
z batohu vytahuje
šišku turisťáku.

Ať je to jakkoliv prožité, v haiku by to byla do očí bijící jemnost buldozeru. :)

Karpatský, Prem, snake_01: Pořád zastávám názor, že haiku sluší prostý jazyk. Přesto, jak naznačuje Peter, budou autoři čas od času váhat nad nahrazením obecným pojmenováním, které nebudou umět přijmout jako náhražku bez plné vůně a chuti.

Ke samotným publikovaným textům se vrátím později, jsem trošku v časové tísni. Zatím jen uvedu topolovku celou, když už ji tu zmiňujete. :)

Květ topolovky
na samém vršku stvolu -
i ten už vadne.

V mé bublině lidí je mnoho nadšených laických zahradníků, kteří mají postupné nakvétání topolovek směrem vzhůru zažité, na to není potřeba žádné velké botanické vzdělání a rozhodně nešlo o snahu ohromit vědomostmi. :) Je to text o odcházení léta úplně prostě odpozorovaný. Je pravda, že v zahradničení jsem vyrůstala od malička. Na horách nebyla, myslím, jediná chalupa bez květinové předzahrádky. A toho vyměňování kytek i rad jak na ně, co proběhlo!
Je to můj způsob tvorby, občas mít mezi texty jeden, kterému asi neporozumí všichni. Dala jsem mnoho haiku jako dárek určité skupině lidí nebo jednomu člověku. Někdy i tuto formu používám pro osobní vzkazy. Do téhle diskuse přispěju názorem, že by mělo být ponecháno na autorech, pro koho budou haiku psát. Toto podle mého názoru není vhodné ani možné nijak regulovat. Každý autor si vědomě může určit, kolik takovýchto úzce určených textů do své sbírky zařadí, aby to ostatní čtenáře neodradilo od celku.

jemná, krásná, unikla mi.

Díky všem za komentáře, jsou pro mě cenné.

none: haiku je pro čtenáře o velké pozornosti, aby našel zamlčenou část textu. Pro autora je pak někdy těžké najít způsob a míru zastřenosti. Tenhle text záměrně vkládám do dílny. I v tomhle případě jsem potřebovala zpětnou vazbu, jak moc je čtenářsky přístupný.

Gora: tebe opravím, byl to fragment zprávy, tam "Tebe" stále používám,

Karpatský: jj, sáček je od kukichy,

ještě se na výzvu vracím k tématu kireji, které je jednou z velmi podstatných náležitostí haiku, bez níž by se dílko stalo oznamovací větou.
Není nezbytné, aby bylo místo zlomu v textu vyznačené. Znaménkem se ovšem leckdy pomáhá čtenáři k pochopení textu, proto bych se za jeho grafické vyznačování přimlouvala.
V tomhle konkrétním textu jemné kireji přirozeně vnímám, a to za druhým veršem. Stejně jako Pavel. První dva verše jsou spolu pevně svázané dějem a na mě jako čtenáře působí nedělitelně.

Tvoje starší dílko. Nemůžu už si ale vybavit... Jak znělo původně?


Pavlův motiv znám důvěrně z chalupy, také moc hezký, Honzíkova podoba textu je nápaditá.

co k tomu dodávat?! :)
Vítej tu.

zamlčený vítr ve dvojce mi moc krásně rozpohyboval obraz. Je to tak jemný text a přesto v něm lze objevovat.

Trošku váhám nad volbou slova doprovázejí, ale obávám se, že cokoliv jiného by text připravilo o atmosféru.

Sasanka: haiku (původně hokku) bylo vymyšleno jako forma s přesně danými pravidly, které byly nastaveny i v tom, že se bude skládat ze tří veršů o délce 5-7-5 slabik (správně mór, kde se ale počítalo například i písmeno n a dlouhé souhlásky se počítaly 2x). Do západního světa se převedla forma v podobě 5-7-5 slabik, místo dělících slov se používají například pomlky. Vedle klasické formy se uznává i free-form haiku, která od požadavku na tuto formální přesnost odstupuje.
Jsou stále zastánci obou dvou forem. Dlužno dodat, že v obou přístupech mohou být napsána velmi krásná dílka.

Hezky, až poeticky napsané. Místa s pomerančem a s levandulí by dala využít pro haiku, zkoušíš to ještě?

Obě krásná, plná haiku.

Ve druhém se mi líbí odstup od dění za zády, soustředění se na pohyb měsíce, který v sobě nese plynutí času spojené s pomíjivostí.

k nám první vločky ještě nedorazily.
Teprve se chystají kvést některé podzimní astry a listopadky, kéž by jim čas přál!
Hezké poetické mini.

Ranní metro, to je přesně, co jsem říkala o Masaryčce - nepřeberné množství motivů v kteroukoliv denní i noční dobu a v metru to pak pokračuje. Ráno jsem jezdívala s člověkem, kterému jsem říkala Kazatel, mívala jsem z něj hrůzu, když hřímal k davům na zastávce. Tvůj text vidím v barvách, jen odlišný typ komunikace jiného člověka.

Poslední text, napadá mě, jestlipak se nejednalo o italskou domácnost, kde jí občas něco přilétlo. :)

... oprava, v posledním začínáš metaforicky

První text, pozor na barvu krkavce, je vždy černý, jde o výplňové slovo, patrně použité pro naplnění klasické formy 5-7-5. Působí to násilně.

Holubí křídlo, předpokládám, že holub přeletěl před venkovními hodinami a zakryl ciferník- ve chvíli, kdy jsi chtěl zjistit čas. Ještě bych ladila zpracování, "jeho mávnutí" zní téměř románově :), text by si to zasloužil. Nedopvězenost si užívám.

Zpocený motýl připomněl Santókovo z přeplněné sauny, byl to rebel! Dobré je to. Snad jen k "takovosti", Tvůj motýl nepoužil nožek a je otázkou, jak moc kdo je v haiku citlivý k metafoře a jestli by nešlo vymyslet ještě jinak.

Pavle, dílko je plně dopovězené, nebo se mi nedaří objevit zamlčenou část, ale námět je prima.