Yasmin: Děkuji, Yasmin, moc jsi mě potěšila.

Singularis: Tvůj komentář mě pobavil. Samozřejmě, že odhalování těla je odvedená práce... akorát že ne každej za ni dostane zaplaceno :). A jak jsi svou úvahu dovedl až k nezaměstnaným, je prostě fascinující...
Ilonin osud může být vnímán jako smutný a trafický, ale zároveň jako směšný. Totální pokřivení hodnot, kdy kvalitní a zdravé boty pro dceru (s logem žirafy :)) pro ni znamenají víc než vlastní důstojnost a snad kvůli vlastní hlouposti nedokáže domyslet všechny důsledky. Ale zase - tebe to přivede k problému dlouhodobého uchovávání peněz a zadlužení, fascinující!
Za závěrečnou pochvalu děkuji, absence hodnocení byla záměrná, pro mě je ten příběh vypovídající sám o sobě.
Každopádně jsem ráda za dlouhý a podnětný komentář i tvé neotřelé uvažování.

A42: Děkuji za milou návštěvu :).

Zamila: Dík za uznání, ale nemůžu přimout, já totiž píšu zásadně nepořádně... a dost si na tom zakládám :). Ale je dobře, že si někdo všiml toho zvláštního slůvka, protože ta čárka v posledním verši vůbec není omylem nebo náhodou. Taková drobná hrátka s kouzelnou češtinou :).

korálek: Děkuji :). No je to tak, touha dělá mlhu, kvůli které někdy nevidíme na cestu, a nedá se jet dál, dokud se nezvedne...

Singularis: Děkuji za přečtení i komentář, tvůj střízlivý pohled je vždycky originální a zajímavý.

Nikytu: Moc děkuji :).

Amelie M.: Taková prostá, erotická básnička... a co vy v ní všechno nenajdete :)). Dík za komentář, ráda tě tady zas vidím!

kmotrov: To jsi mě moc potěšil. Tvoje komentáře často objeví něco, co by mě ani nenapadlo, a tento další, symbolický rozměr je velmi zajímavý. Díky!

Alan_Noak: Díky, rádo se stalo :)

kmotrov: Děkuji, tvé pochvaly si moc vážím. Máš pravdu, že se pořád snažím hledat a zkoušet něco nového. Až najdu svou parketu, možná s tím přestanu a půjdu už jenom jedním směrem, místo do šířky do hloubky. Proto mě v této fázi moc zajímá odezva od čtenářů a děkuji za ni.

kmotrov: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Na té myšlence o vyhnání z ráje určitě něco je. A máš pravdu, každý z toho nějak hledáme cestu...

Opravdu zajímavé, četlo se dobře a máš zvláštní uvažování. Komunikace s věcmi, potřeba kupovat si je dvojmo... to je opravdu podivné, ale možná jde jen o stylizaci, v tom případě podařenou.
Zarazila mě jedna část: "Líbilo se mi, že se stále ještě snaží navázat se mnou kontakt. Většina lidí to vzdá nejpozději po dvou větách; takoví mi nestojí za seznámení, protože mi nedají příležitost, abych je mohl/a poznat." Vyznívá to tak, že navenek od kontaktu odpuzuješ, dáváš najevo, že o něj nestojíš, ale zároveň oceňuješ ty, které neodradíš, takže se přes tvůj (předstíraný?) nezájem pokoušejí v komunikaci pokračovat. Jestli to chápu správně, je to podivný rozpor.
A taky mě pokaždé zarazí dvoupohlavnost tvých textů. Ne že bych byla tak zvědavá, jak to s tvým pohlavím je, spíš uvažuji nad potřebou ho skrývat. Co tě k tomu motivuje? Ono je i docela pracné všechno to uhlídat a každou koncovku zdvojovat...
Jinak mě potěšil popis brněnských reálií, na trhu jsem letos byla taky a možná i u toho stánku, jestli tam prodávali i kabelky... :)

hm, síla :)

Líbí se mi to civilní, nepatetické vyjádření... pro mě o to silnější.

Jako těžkej racionalista ti naprosto přesně rozumím. Moje zkušenost je taková, že rozum s emocemi (tohle "já myslím" totiž není nic jinýho než "já to tak cítím", prostě emoce) se nikdy nedomluví, jde o dva různé a navzájem nesrozumitelné jazyky. Moc hezky jsi to vyjádřil.

Moc krásná. Má nápadité a vtipné momenty, ale celá je prostě fajn, taková od srdce.

Severak: Děkuji, to potěší.

ŽblaBuňka: Dík, vážím si toho.

Je to opravdu hodně živé a hořké bloudění. Asi hrozný duševní stav, ale právě z něj, z toho přetlaku v hlavě, vznikají nejsilnější básně, tak to prostě je.