cm.: Já to rozhodně nejsem, tebe jsem komentoval poprvé... jednou za čas si přečtu dílo, co mě zaujme názvem a když mi to stojí za komentování, tak to okomentuji. Že to neumíš unést je tvůj problém. Komentáře se tu dají zakázat, ale to určitě víš... ;-)...

A pro tvou informaci. Nemám nutkání nikde vynikat, kdyby tomu tak bylo, rozhodně bych se napáral s komentováním zrovna tvých děl a pokud by to tak bylo, spíše bych zvolil jiný typ kritiky. Ten negativní nemá moc dobré odezvy. A obohatit tě také nechci, spíše jsem čekal nějakou konstruktivní reakci, ale to jsem očividně chtěl moc. A z nudy? No, rád bych se nudil, ale jsem rád, když se tu ukážu na dvacet minut za dva dny... :-/... no jo, to člověk nevynikne...

Je to zajímavé, ale osobně mě to moc nezaujalo. Některé metafory mi přijdou minimálně zvláštní, jako třeba: Jsi nezraněná jako měna před pádem atd... moc nerozumím tomu: třeseš se urupcí nahých tripodů... já měl za to, že tripod je stativ o třech nožičkách, tak to mi tam do kontextu vůbec ale nesedí... ale poslední tři verše jsou pěkné, i když opět ty metafory obrácené do potravin... když si to vybavím v barvách, tak by to nebylo zrovna dvakrát vzrušující... vlasy opatlaný medem a na těle bobtnající krupice a ještě ke všemu posypaná oříšky se skořicí... no nevím... já sladké moc nemusím... :-D... ale chápu význam těchto metafor...

No a pak mě ruší ty dvojité w v první sloce, vůbec nechápu jejich význam, třeba je to jen překlep a co se názvu týče, mohl by aspoň začínat velkým písmenem. A když člověk vezme v úvahu to, o čem báseň je... mohlo by být k mandlím blíž něco jiného, než jen srdce... :-D... ale celkově to jinak zanechalo pěkný dojem, spíš mě to donutilo k tomu nad tím vůbec uvažovat a to je vlastně dobře, i když k tomu mám své výhrady, asi bych si takovou sbírku nekoupil, ale i přesto chválím rytmus a neotřelé rýmy...

ruach: Ahoj, děkuju za komentář, potěšil... :-)...

štiler: To je nesmyslnej názor úplně mimo mísu... jen další takzvaný "tlučhubový výrok"... To by ooopravdu pomohlo... ;-)...

Hodně smutné tedy, přeji ať je zase lépe... vážně...

štiler: Ty asi nemáš moc ponětí o tom, jak se dá volit, že... ??... volby jsou nejdůležitější faktor, hlavní faktor demokracie. Volby jsou dnem, kdy národ může říct svůj verdikt. Nemyslím národ jako celek, jasně, že má každý svůj názor, ale každý má na svůj názor právo a má právo ho vyjádřit, to je demokracie...

Problém je, že tu není moc z čeho vybírat (ale kdyby byl každý soudný a hledal, tak si ty své najde) a právě proto, že tu fungují stále ti stejné velké strany, tak jim stačí i názor sotva poloviny národa, z té poloviny sotva dvacet procent a hle... vyhráli. To je špatně, co ta zbylá polovina? Nemá názor? To ne, má. Jen je líná a z prominutím blbá a nezodpovědná, když se na to v klidu vykašle. Přitom strany dostávají paušální částky za každý hlas a to i za ten, který nebyl podán v přepočtu na obyvatelstvo a v procentech dle získaných procent ve volbách. Jediná možnost jak se tomuto vyhnout, je jít volit a vhodit do urny obálku s prázdným papírem. Takový hlas je započítán a není brán jako neplatný. Je brán jako zákonný protest a tudíž není započítán do celkových procent. Takže tím, že řada lidí jen sedí, čumí, nadává a ani není schopná vhodit tu dementní prázdnou obálku do urny, krmí ty, na které pak nadává. Upřímně... to je demence. O tom píšu, o tom, že dokud bude národ sestaven z dementů, budeme mít dementní vedení... všichni musí začít u sebe... a přitom to není tak těžké. Nikdo nikoho nenutí mít diplom, stačí jen zdravý rozum... To se s tím dá dělat, najít zdravý rozum, ale nestačí, když ho najde hrstka lidí, té si nikdo nevšimne...

P.S. Omlouvám se za ostřejší výrazy, ale některé názory mi opravdu hýbají žlučí...

taron: No popravdě je tahle báseň z větši části fikce, než-li skutečnost. O odstávce jsem věděl a doma sprchu nemám. Jen jak jsem tak pouštěl tu studenou vodu a viděl jsem kamarádku, představil jsem si, jak by asi reagovala, kdyby o tom nevěděla a já jí celou zlil... no a tohle z toho vzniklo. Když jsem se jí na to zeptal, tak mi řekla, že by mě zabila... to mi ale přišlo jako moc drastickej konec celé básně... :-D...

Lusy: Přeci na to, že mi neteče teplá voda... ;-) :-)...

Birtiri: A jaký jsi měla názor na film jako takový... ??... potažmo na ten příběh... ??... popravdě neznám moc lidí, co by ten film viděli, případně se nad ním více zamysleli, tak by mě zajímal i jiný názor, než můj... :-)...

Lusy: Osobně bych to teď také zpravoval jinak, psal jsem to po shlédnutí filmu a seznámení se s tím životním příběhem a nad formou jsem tolik nepřemýšlel. Teď bych k tomu vytvořil rýmy :-). Děkuju ti za komentář a za přečtení :-)...

Lusy: Ahoj, děkuji za komentář. Je to hodně subjektivní básnička a jestli ti to připomnělo hodně věcí v tom dobrém slova smyslu, tak jsem rád... a pokud ne, tak doufám, že to nevyvolalo nějaké negativní pocity...

taron: Ahoj, já tak celkově moc nemám rád vzpomínky, ani nevím proč... ale asi proto, že když je to něco hezkého, tak je člověk smutný z toho, že už to skončilo, a naopak když je to něco smutného, tak protože si nakonec řeknu... a co je od té doby jiné... ??... v podstatě nic... Sám sebe snažím přesvědčit, že je to jen v hlavě, ale ono to vůbec není jednoduché... :-) :-/

TualKraplak: taron: Děkuju za komentář... :-)...

GULI: Přesně tak, teď už ne"achuju".... je to stejně jen ztráta času... :-))...

Kakuzu: Děkuju, jsem rád, že to tak na tebe působí...

alexis: A to mi pořád vyčítají, že nejsem romantik... :-))... děkuju za komentář a za přečtení... :-)...

alexis: Děkuju, to potěší... máš pravdu s tím, že se musí podařit, ale já sám to nepoznám, mě ti přijde, že se mi podaří každá... :-)... ještě jednou děkuju... na Národní obrození se mi vždycky špatně psalo...

taron: Já mám tuhle sbírku s kamarádem rozepsanou od 17ti a řada těch básní je z té doby, takže to bude nejspíše něco podobného... :-)...

Jednoduché, ale hodně silné...

Když jsem to přečetl poprvé, tak mi to přišlo strašně strojené až skoro umělé, ale když jsem to přečetl podruhé a nahlas, tak to začalo znít opravdu hezky, rytmycky vyvážené a duch z toho sálá v každém slově. Takže prvotní dojem se najednou rozplynul a zůstal jen ten nadmíru pozitivní. Pěkné... opravdu... :-)...