|
Ze sbírky: "Básně Nebásně" - S odstupem času musím říct, že ten most zdaleka není tak dlouhý, ale o to více si uvědomuji, jak pevné má základy.
|
Přátelé
Není jich příliš
a přitom jich je dost,
mezi kterými necítím se,
jako nezvaný host.
Býval jsem jen kapitolou,
do sebe uzavřenou,
kdysi jsem si vystačil,
jen sám se sebou.
Než přišla střední,
druhý ročník a s ním chmel,
bezva lidi, se kterými,
být jsem směl.
Bezva lidi,
na které vzpomínám,
které před očima vidím,
když usínám.
Bezva lidi,
co mám rád,
bezva lidi,
co mají mě rádi.
Není jich příliš
a přitom jich je dost,
mezi kterými necítím se,
jako nezvaný host.
Nechci nový začátek,
nechci konec střední,
tahle přátelství,
nejsou přece všední.
Bojím se,
bojím se konce,
ti, co nechápou,
mají mě za pitomce.
Bojím se,
bojím se velice,
do pokoje dopadá,
světlo měsíce.
Světlo ozařuje,
fotky přátel na stěně,
stýská se mi,
jako bych byl malé štěně.
Není jich příliš,
a přitom jich je dost,
se kterými stavíme,
revoluční most.
Není jich příliš
a přitom jich je dost,
mezi kterými necítím se,
jako nezvaný host.
Býval jsem jen kapitolou,
do sebe uzavřenou,
kdysi jsem si vystačil,
jen sám se sebou.
Než přišla střední,
druhý ročník a s ním chmel,
bezva lidi, se kterými,
být jsem směl.
Bezva lidi,
na které vzpomínám,
které před očima vidím,
když usínám.
Bezva lidi,
co mám rád,
bezva lidi,
co mají mě rádi.
Není jich příliš
a přitom jich je dost,
mezi kterými necítím se,
jako nezvaný host.
Nechci nový začátek,
nechci konec střední,
tahle přátelství,
nejsou přece všední.
Bojím se,
bojím se konce,
ti, co nechápou,
mají mě za pitomce.
Bojím se,
bojím se velice,
do pokoje dopadá,
světlo měsíce.
Světlo ozařuje,
fotky přátel na stěně,
stýská se mi,
jako bych byl malé štěně.
Není jich příliš,
a přitom jich je dost,
se kterými stavíme,
revoluční most.
Ze sbírky: Básně Nebásně
07.08.2012 19:52
Lusy: Ahoj, děkuji za komentář. Je to hodně subjektivní básnička a jestli ti to připomnělo hodně věcí v tom dobrém slova smyslu, tak jsem rád... a pokud ne, tak doufám, že to nevyvolalo nějaké negativní pocity...
07.08.2012 19:51
taron: Ahoj, já tak celkově moc nemám rád vzpomínky, ani nevím proč... ale asi proto, že když je to něco hezkého, tak je člověk smutný z toho, že už to skončilo, a naopak když je to něco smutného, tak protože si nakonec řeknu... a co je od té doby jiné... ??... v podstatě nic... Sám sebe snažím přesvědčit, že je to jen v hlavě, ale ono to vůbec není jednoduché... :-) :-/
07.08.2012 17:41
Taky se mi to líbí....jo moje vzpomínky...tvoje vzpomínky...člověka stresuje všechno , co končí ...a něco nového začíná...a to ještě nevíme , jaké bude a co bude..a to , co končí je krásné a to nové mnohdy vlivem své sentimentality odmítáme....libí se mi to ...vzpomínky na přátelství a krásné časy...jo....pořád lepší , než vzpomínat na něco smutného...:)
07.08.2012 09:01
Musím říct, že už od prvních řádků mě to připomínalo hodně věcí... Moc zajímavé .... Povedlo se ti to
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.