Homér: To ráno co ti bylo tak blbě jsem ti to psal, asi jsem nebyl dost srozumitelný.

taron: Je to tak, já jsem ve všem a všude, tady a teď.

Ajdalas: Cvokhauz: taron: Bravo, tohle už je poezie. Může a nemusí se líbit a částečně nebo celkově, ale je to už poezie.

Na vysvětlenou (pro některé):
Při stvoření byli andělé rozděleni do devíti řádů neboli chórů, jejihž jména jsou v sestupném pořadí takto:
cherubíni
serafíni
trůnové
panstva
autority
mocnosti
knížata
archandělé
andělé
(Alan Watts: Mýtus a rituál v křesťanství)
Tím nechci poučovat, než jsem si přečetl tuhle knížku, tak jsem nevěděl co je cherubín.

Hm...
Ten nový začátkek je jádro básně ostatní má k němu vazbu je vypoitován nápaditě koncem začátku.

...po každém krásném milování
nejkrásnější ze všech! Žena!...
možná bych to takhle zdůraznil

Teď asi všichni chlapy tomu tvýmu záviděj! Nemuset hnout ani brvou, nechat se vydráždit ženskou přítomností. Krásná představa, teda když zrovna v televizi není fotbal!
Jsem hroznej viď?

Klasická romantická scéna. Nijak zvlášť originálně, ale příjemně sepsáno, při představě jak si to pod deštníkem užívaš působí i humorně.

Chtělo by to do toho dostat jméno toho komu to předáváš.

Teď si tě představuju jako středověkýho trubadůra. Chodíš od vesnice k vesnici. Hraješ lidem na návsích, nahání tě inkvizice jako rouhače a ty ji vždy zesměšníš a vyklouzneš, děti tleskají, dívky roztávají...

Jinak. Mám dojem, že by to bez poslední sloky bylo lepší.

Proč tak málo komentářů! Je to skvělé!
Zklamání se mísí s touhou po životě, strachem...
Mezi dvěma vztahy, starý už není, ale ještě je v srdci, tělo pospíchá...
Je v něm místo pro nový?
Je to tanec na hraně útesu.
Bylo mi ublíženo, ublížím?
Je to silně autentické a to mám rád.

Yana: taron: PrimaDen: GULI: Všem moc děkuju. Vloni mě jeden kámoš poprosil, ať zkusím napsat nějaký text pro jejich kapelu. Nabídnul jsem jim Ohranou a Cestu, do tyhle podoby jsem přepracoval jednu svoji starší básničku, původně psanou ve volném verši. Zůstalo to bez odezvy.

Starý časy, kdy se doma pekl chleba. Hospodyně vyndala z pece zlatavé bochánky a hospodář si řekl " to je boží dar".
Ráno než vstali a šly poklízet, jeho ruka intuitivně vklouzla hospodářce pod blůzku a řekl si "to je boží dar."

Moc pěkné.
Mně by se k tomu libil undergroundovej hudební doprovod.
Něco takovýho:
http://youtu.be/yPb8nSh1jJ0

Nedaleko od nás je zpustlá středověká bývalá rybniční hráz. Rostou na ni, spíš pomalu umírají veliké duby, průchozí je jen od podzimu do jara. Procházet se po ní je, jako procházet se tou nejúžasnější katedrálou.
http://www.fotografie-venkov.estranky.cz/ (složka zaniklé rybníky žehušického panství)

štiler: Je to taková hra, štafetová báseň, každý kdo dostane štafetový kolík zkopíruje text a připíše svou báseň na 4 řádky se jménem toho komu ji předává.

Dnes v noci jsem měl zjevení, viděl jsem spasitelku Máří Magdalenu v brnění jako Johanku z Arku na bitevním poli Armagedon. Za ní stála armáda těch nejvěrnějších obrácených bezvěrců. Vždyť přece...
...já je znám, mlha se rozestupuje, už je vidím jasně.
V první řadě Vojtěch Filip, vedle Mirek Ransdorf rudý prapor v ruce dřímá Petr Šimůnek...

Čekal bych spousty pozitivních ohlasů od kolegyň na téma: ano, proč by spasitel nemohla být žena? A ono nic?

Především v první půli krásná čeština.

Ještě takovej detail: Jestli mám správné informace, tak apokrifní evangelia Máří, Filipa a Tomáše byly nalezeny v roce 1945. Tudíž nemohl Papež bezprostředně po jejich objevení mluvit o internetu.

Tom: Já jsem nestanovil žádný pevný pravidla ale myslím, že by bylo vhodné zachovat 4 s obsahem jména toho komu to předáváš. Zpětně to tak bude přehledné.

Neuvěřitelné! Vyřešil jsi záhadu světa, vše se točí kolem koše s prádlem, dávám ti za pravdu.
Dobrá rada:
nedávej to číst Radce, ona začale mluvit o koši s prádlem .-)))

GULI: Dík Chuli, teda Guli :-)))))))

Sasanka: Hurá, někdo to pochopil. Dík

Yana: Co se týče vzděláni: jsem filozofující vyučenej traktorista. Br, to zní hrozně.
Abychom si nalili čistého vína.

O velkých láskách (které vyprchají), o nešťastných láskách (které nesplnily naše očekávání) píše kde kdo. Je dobré když autor najde svou polohu v tom, očem jiní nepíší.
Téměř dnes a denně se na mě valí z bulváru zprávy o tom, že ta nebo ten nalezl konečně tu svou pravou lásku.
Jak je to úžasné!
Za pár týdnů, ten a nebo ta, byl s tou a nebo tím nevěrný.
Monogamie zešediví, monogamie zabíjí sex.. "odborné" články na internetu.
Takovéhle básně se hezky čtou ve světě postrájícím jistotu.

Napadlo mne, do svého deníku budu vkládat videa, písničky z Youtube, pro někoho, první jsem věnoval Taron.

Tobě jsem chtěk věnovat tohle blues od Pepy Straichla:
...jedeme spolu na jedny káře
nahoru dolu, jak cesta káže
ale miláčku s tebou
s tebou je mi tak akorát...
je to o tom samémo čem píšeš Ty, bohužel to na youtube není.

Ještě jedna zajímavost, "primitivní" filozofie rozdělovala věci na mužské a ženské. Ačkoli se mnohé kultůry nemohli vzájemně ovlivňovat, byla vždy voda, též temnota, tajemno, hlubina, ženským aspektem a nebe a světlo (tedy i slunce mužským aspektem.