Mám tady pár takových pár jednoduchých básniček, jako má pocta stromům-což byly a jsou, mojí nejlepší kamarádi..
 28.09.2012
5
Když temná noc mou duši skryje,
a smutek do srdce zas ryje,
tak vyjdu ze své klece ven,
a vyhledám ten starý kmen.

Pak zvednu oči nahoru,
k mohutnému javoru,
už větvemi mě z dálky vítá,
a v mé duši jitro svítá.

A i když netíží mě nic,
tak přiložím na kůru líc,
snad možná pozvě mě i domů,
do svojí říše starých stromů.

Přítel strom je vždycky tady,
poskytne mi stín i rady,
jen ten ho ale uslyší,
kdo mysl svoji utiší.

Jeho síla je vždy k mání,
poskytne své požehnání,
vyslechne mou každou prosbu,
věrný přítel v lesním hvozdu..

Ze sbírky: TANEČNÍK ŽIVOT
 28.09.2012 18:56
kmotrov: Jo,díval jsem se-já mám rád stromy obecně-všechny..
 28.09.2012 18:15
Nedaleko od nás je zpustlá středověká bývalá rybniční hráz. Rostou na ni, spíš pomalu umírají veliké duby, průchozí je jen od podzimu do jara. Procházet se po ní je, jako procházet se tou nejúžasnější katedrálou.
http://www.fotografie-venkov.estranky.cz/ (složka zaniklé rybníky žehušického panství)
 28.09.2012 11:47
na začátku jsem si myslela, že to bude báseň o hledání stromu na výrobu houslí. ach, ty asociace.. :)
 28.09.2012 09:47
Amen
 28.09.2012 08:38
amen

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.