Tančíš si v Dešti

Připomíná mi to moji... jak to říct, aby to neznělo blbě... Mladistvou tvorbu. Tak. Touhy, lásky... Jojo, vidim se v tom, ale to neznamená, že to budu vyzdvihovat (Já totiž svojí tvorbu rád nemám, jsou jenom výjimečná díla, která můžu).
V tomto díle se ti stala taková věc, rýmuješ i když to není zapotřebí.
A proč tam jsou ty vykřičníky? Důraz je už v tom, že je to na samostatném řádku. Výjimkou je snad ta "Krása!", která je vlastně zvoláním. U toho umírání, mi to přijde jako otázka - vlastně si to vyvrátíš tím "Omdlel jsem!" U kterého by se hodili zase tři tečky. A klidně bych skycoval. Není důvod tam mít to načtrvání, dokonce se mi tam líbí míň.
A poslední věc - Odprosti se od formy. To ti do začátku pomůže nejvíc. Pak si tvoř vlastní, jako jsi to udělal tady, rytmus tvoř řádky a ne slovy, protože slovy je to mnohem těžší. Na to odprošťování ti doporučím (egoisticky) svojí tvorbu asi tak z dob před rokem? Nějak tak... Určitě se v tom uvidíš ;)

Taková prudká, intenzivní... líbí se mi, ale jednu věc ti musím vytknout... opravdu musíš skYcovat? Nestačí ti kreslit si v mezích gramatiky? (by the way, to načrtávám mi taky nepřijde dvakrát správně, ale co...) :)

opravdu originální, tleskám ..

Klasická romantická scéna. Nijak zvlášť originálně, ale příjemně sepsáno, při představě jak si to pod deštníkem užívaš působí i humorně.

Krásný! Faktyš! ;))