hezká báseň, citlivá a jemná. Jen dobře míněná technická rada: končit v rýmované básni verš slovem "slunce" je sebevražda...unce, sumce, džunce, punce a pak už jen to neználovské "žblunce"...:-)

Pěkná, rytmická, vyladěná báseň, jen snad to "... jebe", jako bys najednou zpanikařil představou, že jsi příliš něžný...

Před chvílí jsem psal jinému autorovi něco, co se stoprocentně hodí i pro tuto báseň. Myslím, že není pochopitelná pro nikoho jiného, než pro tebe. A jelikož nemá( zjevně záměrně) žádnou melodii a rytmus, není vlastně nic, co by se na ní dalo komentovat. Nicméně působí zcela důvěryhodně.

Je to sugestivní báseň, jen v rytmu mi to předešlé jakoby zakopává o to následující, možná je to tímto způsobem rýmování. |Mám averze k nedokonalým rýmům ( buď dobrý nebo žádný). Celkový dojem pak na mě působí trochu disharmonicky

Plechovko, mě ta báseň oslovila. Asi by sejí po technické stránce dalo něco vytknout, ale celkový dojem je velmi sugestivní a přesvědčivý. Fakt se mi líbí...

Orionka: Překlep (nedoklep) opraven, děkuji. K životnímu postoji se snad ani nebudu vyjadřovat...:-) Díky.

Baudelaire kdysi takový útvar nazval "malými básněmi v próze." Miniatura je zmenšenina, toto je takové, jaké to má být. A Baudelaire má na psancích konkurenci...

Orionko, odkud to taháš...? :-) Pěkné, vtipné a milé,
AABAAB Ti sluší.

Orionka: Děkuji, v zásadě jsem se již vyjádřil v komentáři Yaně. S "okolím" máš nepochybně pravdu... já tuhle báseň mám moc rád, je v ní zakomponováno mnohé, jak obsahově, tak výrazově, ale báseň sama to nevysvětluje a vysvětlovat to zvlášť je absurdní. Asi nebyla vůbec vhodná ke zveřejnění.

Orionka: Děkuji, tak to mělo vyznít, úsměvně, vlídně, bez nějakého hlubokomyslného patosu.

Přečetl jsem si haiku od pana Štrassera (znám jeho jiné literární počiny) a musím se ti omluvit za svůj poněkud příkrý komentář. Pokud renomovaný umělec něco takového vydá knižně, je těžké kritizovat amatérský pokus na psancích. Nenašel jsem v haiku pana Štrassera nic zajímavého, ani vtip, ani myšlenku, ani harmonii. Problém bude tedy asi ve mně, zcela mimo jsem já.

Je to v podstatě písňový text, rýmy a zvukomalba jsou tady upřednostněny. Nechci předstírat nějakou úžasnou myšlenku. Prolíná se zde několik těžko vysvětlitelných osobních motivů.

ŽblaBuňka: Vinec je obec blízko mého rodiště, je to kousek od Mladé Boleslavi

1kor13:
Přišel jsem domů,
bylo právě pět večer.
Kočka ještě spala.

Je to také haiku? Je to také báseň?

Možná to budeš vnímat jako určitý prvek nesvobody, ale zkus si na webu najít "hledání rýmů". To nemá být návod k psaní básní, ale takové cvičeni. I poezie je z velké části řemeslo...

Přiznám se, že nejsem znalec haiku, ale žiji s tím, že celé toto básnické umění je založeno na zvukomalbě. A ať čtu, jak čtu, slyším jen zvuk, malba nikde...

Náčelníku, Náčelníku, ty máš věci:-)
To je tak zmatečný, až je to zajímavý...

Špunte, podstata toho díla je zajímavá, ale je potřeba něčím z toho udělat báseň. Grafická podoba veršů a slok nestačí. Rým, rytmus, hudba...něco...

Zajímavá báseň, Polly, jenom jakoby tam něco přebývalo, nebo chybělo, možná špatně zvolené slovo, možná výpadek rytmu, nevím, přemýšlel bych o tom...

Tvoje báseň navozuje, i přes ten smutek, atmosféru jakéhosi " ladu". Rýmy a jejich rytmus už mi, v této souvislosti, tolik neladí: Např. "okenicemi/ je mi" nebo "hůře/ může... "
A ještě k té , již komentované (Kmotrov) sloce, neuraž se, to je pouze jako vysvětlení, jak jsem to s tím rytmem a rýmem při zachování myšlenky myslel:

Píšu ti také každé ráno,
když mlha padá,
že možná je mi dáno
zůstati sama