Máš talent vyhmátnout pro konkrétní báseň vhodnou fotku. Jakou bys dala tady?

andrew_maxwell: Vlastně i o marnosti snažení se. Ono první se mi v mysli zjevil tenhle obraz, tak jsem ho zpracoval. Jak když se ti zdá sen a ten teprve analyzuješ, abys poznal, co ti tím chce podvědomí říct. Já tuto básničku beru jako marnou snahu o záchranu dětství. Sleduju malé holčičky, jak se lopotí na průlozkách v touze hrát si do konce života, ale čas teče a čas je choroba na kterou zemře každé dětství.

Tak nějak.

To je pěkné. Má to svůj poetický výraz a jak jsem si (velmi plasticky) vybavil ten maják a moře a racky, měl jsem dojem, že jsem ve Franciii. Takové podivně povědomé mi to přišlo.

Je příjemné na psancích narazit taky na něco, co si člověk přečte i dvakrát, třikrát za sebou. Snad aby dekódoval, proč jej ta báseň zaujala, nebo prostě pro ten poetický prožitek.

No. Nic nového. Kradlo se a podvádělo i za Libuše kněžny. Poezie se od té doby rozvinula a taky satira se dneska píše vkusněji.

No jo, ono se ukazuje, že car ropucha je až nepochopitelně oblíbený.

Pěkná alegorie. Ale okna v Kremlu nevytluče. Kdesi vskrytu pod dekou ji můžeme pohladit.

hmm

to jo

ale čí tady vlastně popisuješ?

Pěkné. Jen mi to přijde málo konkrétní. Ono, aby člověk bolest dost procítil, měl by o ní vědět víc, nestačí jenom, že je. Žese někomu děje a jak, ale proč vlastně. To mi tu chybí.

Psavec: Ahoj, díky za komentář. Už to vypadalo, že tahle básnička zapadne.

Ach ohýnku pod nebesy,
v tuhé šedi ledna, kde jsi?

Taky hodnotím první větu jako veskrze promyšlenou a poetickou. Ale zbytek ji taky doplňuje nenásilně a plynule. Pěkné.

Trhat listy z knih by se asi nemělo, ale jako symbolika je to trefné a poetické. Líbí se mi to.

Paráda.

Mimochodem, nikdy bych do té věci nevlezl, leda by stála bezpečně na ranveji.

Vida, jak může být láska nečekaně instalatérská.

Jak máš věřit (nebo nevěřit) v boha, když nevíš co to je? Kdo to vůbec ví?

Na lupání v zádech znám dobrý recept: Vezmou se čtyři hermelíny, pokrájí se na velmi tenko půlka cibule. Do uzaviratelné sklenice se dá napřed trocha té cibule, pak překrojený oloupaný stroužek česneku a celý černý pepř. Na to se dá jeden hermelín, na to se dají feferonky, pak zase trochu cibulky a česnek a pepř, další hermelína další vrsta a nakonec ten poslední hermelín a to se všechno zalije olejem a uzavře. Dá se na chladné místo a nechá aspoň týden a půl působit. Pak se to konzumuje k pivu.

Když má na chalupě člověk vodu - a nemusí chodit každou chvíli s kýblem do studny - dostává samota v zamlžených podzimních horách jiný rozměr. Chalupaření dostává jiný rozměr. Poezie dostává jiný rozměr. Žena a dítě jsou doma. Basa piv se chladí ve sklepě. Lišky štěkají do noci.

Mimochodem ty kořeny a kremace... člověk si vybájil v horách strašidla a duchy právě pro tyhle případy, aby mu nikdo nenarušoval samotu a aby si měl v noci s kým o samotě popovídat.

Aby si měl s kým připít.

Gora: Dík za upozornění.

Na Slovensku je cítit to sálavé horké peklo z Ukrajinských plání intenzivněji než tady u nás, ale ani já se už večer nedokážu dívat na zprávy, raději jdu číst synkovi před spaním nějakou pohádku. Vlastně ji čtu hlavně pro sebe.

Jak bys jen mohla, tak křehká a senzitivní bytost ako ty Týna, vnímat současný svět a nenapsat o něm ani řádku. Možná ráda trpíš.