12.03.2023
14
711 (22)
0
Padám
skrze tekutý led
do žalozpěvu imaginárně poražených trýznitelů
metám kotrmelce
hořícími obručemi
střemhlav dolů

svět je jen rozmazaná šmouha
do černé díry vtažený odraz strachu

kdybych tak alespoň směla cítit
chladivou jistotu dna
rozdrobených cárů sebe samé

místo toho propadám propastí
bezedné karikatury jeho duše

nejvíc se bojím toho
že to ne(s)končí
 30.04.2023 00:19
Hezké čtení.
 16.03.2023 10:01
Psavec: Koala: Díky…
 16.03.2023 10:01
moonell: Přesně tak…
 15.03.2023 22:44
Dno za dnem, den za dnem, jednou se roztříštit na kusy a složit zpátky.
 13.03.2023 16:39
Tohle je fakt hezký, zajímavý.
Snad dole bude trampolína...
 13.03.2023 09:43
Sasanka: Krotit rozhodně nikoho nechci:) Ale jinak děkuji!
 13.03.2023 09:41
gajda: Děkuji a jsem ráda, že ses tu po dlouhé době stavil.
 13.03.2023 08:29
Dno je nekonečné
neustále se prohlubuje.
Propadat se do něčí duše
no to fakt nechceš.
Někdy ten artistický kousek
musí skončit.
A jako další číslo přichází
Leslie krotitelka divé zvěře ;)
 13.03.2023 08:27
 gajda
Je příjemné na psancích narazit taky na něco, co si člověk přečte i dvakrát, třikrát za sebou. Snad aby dekódoval, proč jej ta báseň zaujala, nebo prostě pro ten poetický prožitek.
 13.03.2023 07:54
človiček: Tohle je trochu o ničem jiném, ale i tak díky za sdílení tvých těžkostí…
 13.03.2023 07:52
štiler: To je krásný… děkuju.
 12.03.2023 22:32
Posmutnělé veršíky.
 12.03.2023 21:46
Leslie má žena také padá, celý život někam a já nevím kam. Nic se kolem ní nehejbe a to je její bublina. Já jsem viník, protože nepadám s ní. Koukám jak 3o let hledá dno a pořád kouká pod sebe a ono nepřichází. Nedokážu jí vysvětlit aby změnila směr a život zatím někam utekl.
 12.03.2023 21:33
Není třeba se bát
Protože všechno (s)končí
Střemhlav dolů vrhat se je zábava bohatých
Bohatých citů
Kde dno je konec i cesta
To klišé odrazit se a být
To uvědomění že je to jen odraz
A příště bude líp

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.