Báseň co se někde zvrtla

ach ti asiati ;o)))

je to na mě příliš osobní téma, po všech stránkách... ach, když jsem četla začátek, vzpomněla jsem si, jak jsem jako dítě byla na Šumavě a zatoužila jsem se tam znovu vydat...

pěkně jsi to vyjádřila, a já to ani nebudu nijak komentovat, jsou i jiná místa , kde se objevují jiné "tváře" než bychom čekali, ne vždy však k dobrému, jak se snaží naznačit kmotrov...

První polovina je moc pěkná, fakt taková od Klostermanna (ale poetičtější :-D ;-) - prostě šumavská. No, a pak jsem z toho trochu Asiat :-D

Klostermsnna neznám, ale při čtení tvých veršů jsem si okamžitě vzpomněl na působivý film, jehož děj se odehrávé na Šumavě na začátku minulého století, jmenuje Cesta pustým lesem (byl záměrně natočen černobíle). Nevím co dělají asiaté na šumavských statcích, u nás v podstatě ovládli obchody s potravinami, a dělají to co by našinci nedělali, mají denně otevřeno od rána do večera a při tom jsou k zákazníkům úslužní. Kdysi obchody velké části patřili Židům. I na Šumavě. Ze Šumavy zmizeli Židé, potom Němci (stejně jako před tím kdysi dávno staří keltové a germáni). Těm asiatům ty statky musí někdo prodat a oni je kupují protože pro ně mají větší cenu než pro Čechy, to je prostě realita.

tam kde chybí žlutá tvář
je advokát z Prahy
už chybí jen soukmenovci
jež koupí rodné prahy.

Marně se zhlížíš v minulosti,
hledáš postavy z románů,
zbyly už jenom bílé kosti
v hrobech Tvých dávných hrdinů.

Ta naše nová generace
na statcích prostě nechce žít,
je to pro ni moc těžká práce,
ona se chce jen pobavit.

Naproti tomu žlutí bratři,
ti se šikmýma očima,
k té půdě dnes už nějak patří,
každý to přímo v krvi má.

Tak nesuď lidi podle tváře
po činech poznáš člověka,
ze zábavného kalendáře
nikdo již Tě tu nečeká...
:-)