ŽblaBuňka: Ještě se mám hodně co učit. Dík.

Libí se mi to moc.

Vypadáš tak divoký...
jako nespoutaný
proud bystřiny...

...A tys zůstal raději
ve vodě stojaté
Co líně se povaluje...
Ve vodě co pomalu plyne
a nehrozí nic...

Doplulo to k překvapivé pintě.

Super!

Všem se nám občas ztrácí cesta, já Ti můžu jen od srdce popřát, aby jsi v sobě nalezla cit pro to vidět ji i tam, kde bys ji třeba nehledala.

Lasak: Vážím si toho, jak se mnou soucítíš.

Koukám, že to padlo na úrodnou půdu, až je mi to blbý jako chlapovi komentovat.

korálek: To jsem si s tím počtem jedenmilionosmsetpadesátdvatisíctřistašedesáttři lichotek naběh.
Já špatnej lichotník

Leslie: Díky moc. Je to pokus o text pro jednu folkovou skupinu. Nejspíš se to nechytlo.

Akaia: Nejsem odborník, o poezii vím málo. Paradoxně jsem toho nastudoval hrozně moc o fotografii, které se věnuji zřídka, přečetl jsem spoustu kritik amatérské fotografie. Často vypadají takto: vám ta fotografie připadá krásná, protože k ní máte citový vztah, ale co nezávislý pozorovatel, dokáže v tom nalézt tu emoci, kterou cítíte? Já v tom něco vnímám, píšeš tak, aby to bylo zajímavé, ale nedokážu to úplně odhalit, chyba může být na mém přijímači, nemusí být nic špatně. Text je text, obsah je obsah, forma je jestli je báseň dlouhá, krátká, košatá, minimalistická, psaná volně, vázaně, dynamická, provokující, něžná, pichlavá, zatřená, tajemná, symbolická, protestní, tradiční...

Ginnare: Já si je všechny nepamatuju :-(

Líbí se mi obsah a název, pravda nemusí být tak komplikovaná, jak si často myslíme. Míň se mi líbí zpracování, především rýmy.

(A název mě pobavil, to Pravdová s velkým P, Pravdová se jmenuje novinářka z Obzorů Kutnohorska)

Omnia vincit amor.

Napsal jsem na to komentář, který už nedám dohromady. To je kouzlo okamžiku. Je v tom opravdu spousta skvělých míst, myslím si, že je v tobě ohromný potenciál. Jsou to skutečně nádherné verše, chybí mi ale zážitek celku. Vím chceš psát spontánní poezii. Rád bych v tom našel nějakou vazbu, že to směřuje odněkud někam. Ikdyž to je spontánní volný verš, měl by se podle mne podřizovat básni jako celku, obsahem i dynamikou, ta nesourodá dynamika (jak říká DDD vnitřní rytmus volného verše), mě v tom jako v celku vadí nejvíc. Přesto to je tady hodně nadstandardní kus a jak jsem řekl máš ohromný potenciál.

Ležím v horké vaně
sním
voda mě objímá
( voda mě objímá je dost dobrý)

smývá pot z kůže
(tady bych si lámal hlavu čím nahradit smývá, chtělo by to vyjádřit se víc neočekávaně)
prach z duše

usínám
.............................................
Je to neslušný sahat někomu do básní. Ale třeba nějak takhle:

Ležím v horké vaně, sním.

Voda mě objímá!

A požírá
pot mé kůže,
prach mé duše.

U s í í n á á á á á m....

Tady máš vždy otevřeno, vítej příteli!

Yana: Díky moc Yani :-)

Mě andělská tématika nevadí. Ale upřímně, jsem předpojatý proti tomu, když na mne báseň už od prvního pohledu působí sladce. Takže mi trvalo několik čtení, než jsem v ní nalezl to, co sám znám. Bolest ze ztráty vlastní přirozenosti.

Schovej si pár něžných slov
na horší časy
schovej si je do krabice od bot...
Začala si nezvykle něžně

Pak si pokračovala ve svém osobitém stylu, máš tam některé nápadité neotřelé fráze, které to skvěle oživují
okna zamrkala
v uších mi škytají výmluvy

Chybí mi tam nějaká niť, která by to propojovala, jsou to takové výkřiky, ale to nemusí být nutně na závadu. Máš osobitý styl, to je moc dobře. Na druhou stranu, to znechucení, které z to čpí, není něco, k čemu by se člověk rád vracel. Pokud se necítí stejně.

Je to poeticky drsný. Nebo drsně poetický?
U mě dobrý. Dost dobrý!

korálek: Dík, pořád mám trochu pocit, že jsem spáchal svatokrádež

Zamila: Dík!