Kráááásná úvaha. Kde sakra všichni jsou? Jako Startrekovský fanda oceňuju takovou pěknou úvahu. Hezká. Drakeovu rovnici znám. Ten Fermiho výrok jsem objevil poprvé až tady.
Docela nedávno jsem četl, že vědci objevili nejstarší známou hvězdu. Prosím, hledali ji všude možně. Ale oni ji objevili v naší galaxii prosím! Nehledě na to, že vypočítali, že je zhruba tak stará jak vesmír sám. Napadlo mě, že buď je to kachna a hloupost, nebo je to vědecká chyba, nebo je to pravda a ta hvězda je skutečně jednou z prvních. Pak je to buď vesmírná tulačka, co je právě u nás a s naší galaxií nesouvisí, nebo! A to je nejzajímavější, do naší galaxie patřila odjakživa. Protože pak je naše galaxie jednou z nejstarších ve vesmíru. (Ovšem pak by tu podobně starých hvězd muselo být logicky více, nebo aspoň černých děr (když už hvězdy nežijí donekonečna). Přišlo by mi i logické, že se nám zdá, že se od sebe galaxie vzdalují (samozřejmě, dyk se vzdalují od nás - až na tu v Andromedě, tak to nějak nepochopila, nebo je pomalá). Jen si představ tu možnost: vesmír je mladý, naše galaxie je nejstarší ze všech, vesmír vznikl tady u nás a my jsme první civilizace, která se dostala do vesmíru! Nejsme Zoo a nikde jinde nejsou na takové úrovni jako jsme my. Měli bychom tu čest zavádět pravidla, objevovat neobjevené. Všechen další život by přišel až po nás a byli bychom to my, kdo by jednoho dne zachraňoval vesmír před rozpadem! Krásná utopie ne?

Hm, tak ti nevím, jaký k tomu zaujmout postoj. Jsem zmaten. První dojem z přečtení je, že VÍŠ, jak je rodina svazující, ale zároveň víš, že se bez ní neobejdeš, že kdybys ji opustila, osvobodila se, nenalezneš lepší alternativu. Je to tak?

Mám pro lenost slabost. To není špatná vlastnost! Vůbec ne. Je to královská vlastnost. I já jsem líný, ó jak jsem krásně líný. Mám pro tuhle tvoji náladu pochop. Buďme líní! Zima je pro tuhle nečinnost jako stvořená. Hezky napsáno.

Tedy je to sice násilná rýmovačka, ale nehledě na to, má to silný poetický náboj. Je to oduševnělé. Ty žvýkačky tomu dodávají nádech opravdovosti a zároveň surovost. Ta zelené to černobíle napsané tušení obohacuje o takový jedovatý odstín. A obrázek má grády!

Hmm, dýchl na mě duch hospodských lokálů osmdesátých a devadesátých let. Hapka, Horáček, Petr Novák, Olympici a Turbo a další. Pěkné. I obrázek má charisma.

A mně se líbí, žes to nechal bez rýmu. Žes to nutkání ustál (pokud vůbec dorazilo). Má to jiskru.

Paráda. Nebýt toho konce je to romantika až na půdu.

Hmm, to znám. Jednou jsem si koupil od hluchoněmého ve vlaku čtyřbarevnou prupisku. Používám jen modrou barvu, k těm ostatním nemám odvahu.

Hm, ty tvoje citlivější věci můžu. Na jedné straně je to pořád ta drsná pouliční syrovost s povstalými žebráky a na druhé opačný extrém duše z květin. Dotaz: žhavík? Hehe. Tohle si zapamatuju.

Tvoje nejstarší básnička je něžná, tulivá. Nijak se tvoje romantické představy nezměnily. Jsou pořád tak tulivé a žádoucí. Pořád je v tobě skrytá touha nechat se schovat do bezpečné stabilní náruče, někoho, komu můžeš věřit, že tě neopustí, že se při tvém přitulení neodtáhne. Pořád jsi tuleň. A ten obrázek má skrytý sexuální náboj.

Pobavilo. Velmi. Taková mužsky logická pomsta.

a to se vyplatí :-)

Tu báseň vypráví ženy?

Moje řeč. Jen blázni se děsí pekelných zvěstí.

Jedno doporučení od zkušeného psance: politiku do poezie netahat. Nijak zvlášť oblíbené téma to není. Nikdy nebylo. Angažovaná poezie je (aspoň podle Puera) to nejhorší, co může člověk, který si hodlá nechat říkat básník, napsat. S uměním to nemá nic společného. Takže na start, tak jako Luk optimismem rozhodně nehýřím. Bon chance, mon ami.

Taková nesmělá.

Yana: Ta přízeň mi přijde docela logická.

Krásná vtipná krátká záležitost. Měla by se tisknout na balení Koldrexu.

Lžemi - haha, to slovo se tak hnusně skloňuje co? Dost dost podezřelých a neuvěřitelných forem.

Ať žije diskuse. ANo, já taky odsuzuji básničky o lásce za jejich sladkobol a nevyrovnanou nestabilitu citového vyznavačství.