Milé. První sloka je taková šišlavá, ta druhá zase taková Ladovská.

Není to špatná básnička. Je tradiční.

Zamyslel jsem se toliko nad jediným detailem - tím o těch citech a pocitech. Všude to slyším pořád dokolečka dokola, pomalu jako výmluvu. Jen city a pocity - prokletá matra. Jakoby se ze světa ztratilo všechno reálné prožívání a zůstal jen pocit, jen dojem, a cit.... co to vlastně je? Něco tak pramálo mužského, ženský pojem, který natoluje pramatry všemu kolem. Emoce..... pfffffff což člověk, který se dovede nad emoce povznést nedokáže být šťatsný? emoce cloumají lidmi, vyvolávají soucit, ale nikdo jakoby si neuvědomoval, že je to vlsatně slabost, která nezasluhuje něco tak pochybného jako je soucit? Stručně řečeno vydat se napospas emocícm a pocitům, není to slabost? A je to správně nebo špatně, projevovat svoje city?

To nepotřebuje výklad. Jób byl trpitel.

Ty jsi takový vánoční Jób.

Zorik: Puero chce dětičky. Ale ne básníky - to by mohli být lepší než on, to by měl mindrák.

taron: Naopak muž podrží staré babičce dveře moc rád, protože chce aby ta asexuální bytost rychle opustila místnost.

taron: No podle Freuda jo. Podle Freuda muž nepodrží ženě ani dveře, aniž by při tom nemyslel na sex. :-)

taron: Čtu teď učebnici do psychologie a zjišťuju, že sex je úplně za vším. Láska je možná jen iluze, kteréž intenzita souvisí s něčím nedefinovatelným.

taron: To je potom sex úplně zbytečný.

Hmm 120 je krásné číslo. Malá vesnička. Všichni se znají, všichni vědí, kde ten druhý byl koho si vzal, s kým má nevlastní děti.... odkud že to Kmotrov vlastně je?

taron: Pravá láska se tedy bez sexu úplně obejde?

Zajímavý zápis. Docela by mě zajímalo, co zapsal náš obecní kronikář k Havlově úmrtí. Četl jsem zápis z doby, kdy zemřel TGM, přišlo mi, že jeho smrt se dotýkala lidí mnohem více. Náš národ asi nemá něco, jako hrdiny. Hrdinové neexistují. Ani Havel jím nebyl. A nebo byl, ale my si to plně uvědomíme až za třicet let? Ty píšeš kroniku? To je moc zajímavá věc. Vlastně ani nevím, co se píše dneska do obecních kronik.

taron: Takže pravá láska má být nespravedlivá?

Průtrž citů? Spíš uzlíčky nervů.

Úf ta je záhadná. A ten konec je takový Vogónzní :-), nicméně jsi minimálně dosáhl toho, že si ji čtu už po osmé a pořád váhám nad významem.

Ano, teď už je to docela reprezentativní dílo. Dík za opravy.

Á pupen přišel, viděl a zvítězil, hm? COž zkusit zbavit svou poezii rýmů? Na téhle věci se zdá, že by to i šlo a třeba by ti to i svědčilo. Třeba vyhrát černobílou tužku v tombole bytí je myslím si skvělý básnický obrat. Jo a varuju: nepoužívat přechodníky. Za žádnou cenu nikdo už nikdy nepoužívejte přechodníky. Neumíte to. To ležíc je hrůza. Ovšem stranou všeho vidím pokrok v básníkově obrazovitosti. Řekl bych, Kakuzu, že začínáš nacházet poněkud neortodoxní pohledy na svět kolem.

Líbí se mi, že jako vlastenecká báseň je nenásilná a nikomu nevnucuje nějakou pseudopravdu.

Krásné. Hlavně ta část se rtutí a konec je taky dost vhodně sepsaný. A přitom to působí tak hutně a těžce.

Aby se neřeklo, že jsem další věc přeskočil bez komentování, tak se musím zmínit, že rád vidím, když spolu básníci spolupracují na tvorbě společných věcí. Vždycky je v tom víc. Výsledek někdy bývá kočkopsem, ale autorská individualita se rozplyne mezi řádky a vzejde z toho nová bytost. Homunkulus artis.