Vladan: Ano ten rozpor taky vnímám. Člověk, zdá se, vždy rád sáhne po jednodušším řešení a mně osobně je to proti mysli. Já rád přemýšlým. Někdo nemusí. Někdo je rád, že za něj přemýšlel někdo před ním. Křesťané jsou v tomto ohledu ve valné většině pohodlnými konzumenty. To je na křesťanství věc, která mi šíleně vadí. Ta slabost ověřovat. Nicméně to už není otázka transcendetna a metafyziky, ale lidského naturelu a psychiky.

Tvůj pohled na moje pojmenovávání koček psy, respektuji. Ale nezměním se k vůli tomu.

Vladan: Inu, že Bůh stvořil člověka, nemusí nutně znamenat, že ho stvořil jednorázově. To samé svět a všechno. To je Genesis a o tom jsme se už bavili.
Moje představy jsou taky jen teorie. Nevěř jim. Ověřuj. TO by měl být, abych tak řekl základní princip víry. Vytvořit si svou kosmologickou (náboženskou) teorii o světě a ve světle důkazů a zkušeností, které člověk nabírá v průběhu života, si tuto teorii ověřovat, nebo vyvracet, případně zcela vyvrátit a vytvořit si lepší. Křesťanství jako teorie poskytuje svým přívržencům jednoduchá řešení, ale jsou za nimi složitější výpočty, které na venek vidět nejsou. A mě dosud tahle teorie oslovuje nejvíc. Pokud jde o fakt, měřitelný hmotný nebo časově doložitelný fakt, dokážu se nad něj povznést. Přes rok dělám tolik věcí, ale neznám složení snídaně z 15. října. Vím, že jsem snídal. Potřeba faktografické kompletnosti ustupuje primárnější prioritě skutečnosti. Ergo křesťan možná nepovažuje za důležité znát fakta. Vystačí si se skutečností, že církev ta fakta zaznamenala a střeží jako tradici. Třeba já se s tím nespokojím, potřebuju to vědět. Ty taky. Ale nemohu vyčítat jiným, že to nepotřebují. Zpomaluje to. Ověřovat teorie, které se nás přímo netýkají. Vždyť já nejsem ani kompetentní, abych ti něco vysvětloval. Já nejsem žádný misionář. Třeba by tě přesvědčil zázrak. Aspoň na chvíli, než by sis ho vysvětlil vědecky. :-) Historie zaznamenává zázraky. Dnes, jelikož už třeba nejsou aktivní, nelze jejich fyzickou podstatu doložit a optimálně vysvětlit. Ale jako historický fakt (byť o zázrak v pravém slova smylu nešlo) to faktem je.

Vladan: Třeba je Bůh oním principem přirozené evoluce? To je ale otázka definice pojmu Bůh. Sama logická zákonitost, která byla předpokladem vzniku života z neživého nic, může být tím nepoznatelným nač hledáme odpověď a zveme to Bůh. Proč by měl být Bůh dědulín v hábitu, který uplácal člověka z hlíny? Třeba to není smysly poznatelná entita. Pokud měl vesmír nějaký začátek a pokud se vyvíjí, jaký má potom smysl, že se nevyvíjí od složitých forem k jednodušším? Samotný smysl existence je důkaz. Proč něco existuje? Proč má sebenepatrnější etom nějaký smysl? Pokud je uprostřed nějaké vzduchoprázdné bubliny, která v jednom okamžiku vznikla a v jednom zanikne, jaký má potom smysl? Já se domnívám, že nic se neděje jen tak. Každá příčina musí mít svůj následek. A opačně. Stějně jako každá událost musí mít svůj reálný základ. Odpovědět, že Bůh prostě není, je jako říct, že prostě neexistuju. Jednoduše proto, že až vesmír zanikne, všechen čas, který byl důkazem jeho existence a vývoje, bude zrušen. Tento vesmír tedy neexistuje, protože není nic nad tím, žáden smysl existence, žádná forma bytí, pro kterou by měl tento prostor a čas nějaký význam. Mohu se klidně domnívat, že tento vesmír je opakováním dlouhé řady předešlých časoprostorů, ale nemohou se odehrávat stejně. Mám přece svobodnou vůli, neustále se rozhoduji a měním budoucnost každou vteřinou své existence. Všechny tyto časové odchylky musejí nezbytně někam vést. Mají tedy význam, smysl, ale jaký? Spočívá snad smysl mé existence v nekonečném opakování variací na stejné téma? Pokud ano, jaké má tedy smysl ono opakování? Mohlo by dojít k zastavení této sekvence? Pokud ano, byla by to zase bublina vedoucí od ničeho k nikam. Tedy beze smyslu, bez významu. Což je hloupé, protože mnohem snazší by bylo prostě nic nepodnikat. Nebýt ničím v ničem. Namísto toho, z nějakého důvodu se spustil kolotoč událostí, který nemůže být dokončen, neboť by to byla nuda. Tato nesmyslná bublina musí mít nějaký důvod a já zůstanu nešťastný, protože jej nikdy exaktně neodhalím. Takové zvíře si toho není vědomo. Proč já ano? K čemu mi to je ptát se po smysl toho všeho? Proč nemůžu být jako pes? Co vedlo opice, že se musely vyvinout v procesu evoluce v tvora, kterého zajímá smysl a podstata hmoty prostoru a času? Řekl bych, že tak jako všechno, prostě přirozená potřeba. Potřeba přežít. Ona potřeba je důležitý aspekt vývoje živých i neživých věcí. Aby vznikly hvězdy musely splnit základní potřebu energetické dispozice, aby vznikl vesmír, jakou měl potřebu ke vzniku? Hodně jsem odbočil od faktografie k filozofické polemice. Jenže náboženství a otázky víry jsou hlavně věcmi filozofie. Metafyzika a fyzika nejsou opaky. Vědecká fakta, pokrok a teologické pohádky spějí evolučním procesem odkrývání neznámého (každá jinými cestami) k tému základnímu poznání. Je to jako když se tři lidi hádají, jaké má voda skupenství. Jeden hlásá, že pevné, protože zná vodu jako led. Druhý že tekuté, protože ji zná tekutou. Jiný zase že plynné, protože ji zná jako páru. Všichni tři budou hledat důkazy toho, že jejich voda je tou pravou, ale nakonec se doberou shodného výsledku. Zjistí, že pravdu měli všichni tři zároveň, protože odhalí pravdu o vodě.

Vladan: Já vnímám nadpřirozeno jako jiný výraz pro nevysvětleno.
Je-li Bůh teorie - pohádka. Kolik důkazů musí přednést, aby se stal faktem? Nemůže být holá skutečnost, že existuje život ve vesmíru, důkazem Jeho existence? Bůh jako nepodložená teorie. Jako já a prapředek jehož nejsem schopen poznat jinak než podle samotné skutečnosti, že jsem? Nejhorší na tom je, že já nemohu svého neznámého prapředka žádat, aby mi poskytl nějaký reálný hmatatelný důkaz. Ovšem, kde je řečeno, že Bůh důkazy neposkytuje? Třeba je jeho faktologická doložitelnost obětí lidské dezinterpretace.

Vladan: Teorie nejsou pohádky. Teorie může být i potvrzena.

Historicky doložená nadpřirozena, to jsou všechny ty zaznamenané a dosud nevysvětlitelné záhady. Všechno to, co si neumíme vysvětlit. Ne na každou záhadu můžeš uplatnit přirozené řešení. Pak mluvíš o nadpřirozenu.

No, když na ostravsku dostaneš baňu, nedostaneš důl. Dostaneš po hubě.

Vladan: No, pak bude třeba brát jako historickou pravdu taky hromady postav dalších, pokud jde o to doložit je z jiných pramenů. Problém ale nastává v momentě, kdy pramen neexistuje a ten nemusí nutně existovat proto, že jeho hlavní hrdina nikdy nebyl, ale taky ho někdo zkrátka nemusel považovat za hodného zapsání. Nebo se prameny ztratily, zničily... a i kdybys našel pramen a podrobil ho kritice, a ne nezbytně písemný, ale třeba archeologický, pak to ještě není důkaz nějaké napřirozenosti. Na nadpřirozenost moc historických důkazů neexistuje. Takže co potom? Můžeš postulovat teorie a domněnky opírající se o logickou analýzu vedlejších a nepřímých dokladů, ale to už zklouzáváš za hranice exaktní vědy právě k těm pohádkám a fantaziím. Je to jako s vlastními předky. Já jsem živoucí důkaz jejich existence, ale historie mi jejich existenci nepotvrdí, udělám si rodokmen, ale dojdu tak maximálně do 17. století (když budu mít štěstí) a pak je už nebudu mít, jak najít. Nemohu ale tvrdit, že neexistovali. Jak se s takovým vědeckým faktem vyrovnat?

Vladan: No jo, ale kdo je od sebe odliší? Tedy historickou pravdu a fantasii nebo symbolický doplněk? Kdo je k tomu kompetentní?

Vladan: To jsem neřekl. Trvám na té směsici pohádky a historického faktu. Pohádky z Bible jsou ta pohádková část, ne ta Bible. To jen aby nedošlo k omylu.

Vladan: A není?

No, je to taková veršovaná výzva. Není to zlé, ale proč právě opus dei?

Třeba já znám perdu. Mít perdy ale značí mít rychlost. Herdu vidím poprvé. Ještě znám herku, hrču, baňu.... obohatilas mi slovník.

Herda - to slovo vůbec neznám.

Tatranku nelze rozdělit na půl. Tatranka je nedělitelná. Dá se -paradoxně- dělit pouze nulou. Nebo odmocninou z nuly. Takový výsledek je rozhodně méně matoucí než jakékoli jiné dělení v oboru reálných čísel.

Prosím, nechávám interval otevřený k debatě.

Nó, má to docela neznámou atmosféru. Líbí se mi to.

Řekl bych, že si dílko zaslouží trochu vysvětlit formu. Obsah je jasný. Je tradiční a nezdá se být určen všem, kdo jej čtou. A forma? Třeba čárky a tečky a mezery mezi slovy, odsazená slova na vlastní řádek, tři tečky, rým. Básník by měl umět vysvětlit, proč báseň napsal, tak jak ji napsal. Třeba jsme na stopě novému pohledu na poezii?

Začátky bývají .....no, shovívavost budící. Ale začátek má ta básnička chytlavý. To rozhodně. Upoutala. Rada: Nechceš-li aby tě komentátoři upozorňovali na chyby v textu, zaškrtávej kolonku Povolit upozorňování na chyby, nebo jak se to vlastně jmenuje.
Ó, jak jsem dneska hodný. I nadpis pochválím. Je poutavý, celkově bych tento počin a Vstup do amatérského uměleckého světa Psanců hodnotil jako poutavý. Ba těžko přehlédnutelný. A s postupem času se z nováčka vykřeše básník umělec. A bude vítat nováčky a bude shovívavý jako Puero a těšit se, jak se jejich talent vyvine. Jak rozpučí. Přeju hodně čtenářů a komentátorů!

Loessenie se vrátila. V tradičním balení. Hezké.

Máš takové lehké a křehké básničky.

Vladan: To vůbec netvrdím. Ovšem tu treminologii bys musel nějak definovat. A v tom ti Bible nepomůže. Něco jako Bůh a duše. Emanace božské podstaty do lidských bytostí. Energetická podstata hmoty atd. Na tohle je třeba trochu hlouběji studovat, ne o tom diskutovat s křesťany, kteří o tom vědí houby. Kdyby ti stačila víra, byl bys spokojený a nepátral po tom. Naštěstí křesťané nejsou jen nevzdělané ovečky, ale jsou mezi nimi i ti, kteří jdou víc do hloubky. Takové je třeba poznat. A ano, znám hromady farářů, kteří mluví o biblických pohádkách.