Jako poutník

Yana:
nač si hlavu lámat
nad tím, co přijde samo

zamýšlím se nad tvojí básní, často přemýšlím jaké to asi bude, až přijde stáří, až a jak přijde ten poslední den

dokud žiji chci si číst
obrátí poslední list
ti co tady zůstanou
na moji knihu života
snad jejich slzy
pokanou

PrimaDen:
dík a hezký den, i když dneska zrovna prší, tak alespoň ať ti je hezky v duši. ;o)))

řeknu to oproti puerovi jednoduše: velmi se ti povedla......

oslov radek: dík

puero:
... je to jednodušší, zatím žiji, a dokud žiji, mohu i v sobě číst. ;o)))))

Vítězství banality nad hlubokým metafyzickým požitkem spojeným s orgistickým osvícením vnitřní rovnováhy, nebo naopak? V náznacích starosvětské formy hledám jasné a neoddiskutovatelné náznaky čehosi subfyzického, čehosi nadčasového, čehosi v co se proměňuješ ve své básni a pak literárně transformován vynikáš na papíře v podobě mnohem ryzejší, než jsi sám. Jsi tam? Tak se ptám.

nezávidím poutníku z času přečtených...líbí a moc