Jsoucno: Haha, dobrej nápad, konec jak má být. Barmanka mi povídala, že nejhůř končí lidi..."Ani mi to nepiš, jdu na jedno." Ti pak už ani chodit nemůžou. Mrkni na Dnes naposled, ale to beztak znáš ..

DDD: Dobře (+_+)+{^_^}=©**®

Přesně spíš legrace než provokace, inspiroval mě název velmistra DDD, tohle je fakt trošku mimo mísu...

Že ti zřejmě ležím v žaludku je mi asi fakt jedno...

Mě leží v žaludku max hovězí s bambusem.
Nebuď tak vážný pane DDD, jinak tě to sežere. Holan je můj nejoblíbenější, Les bez stromů a tak, pár sbírek od něj v knihovničce mám.
Tohle je klasická autobusovka.

Vánoce jsou pro Čechy nejdražším svátkem, šetřit na ně nemusí jen zlomek lidí.
To teď na mě mrklo ze seznamu, už od nástupu do první třídy jsem v jakési menšině, v určitém zlomku lidí. Nějak mě Vánoce nestresují, dárků pár, pro pár lidí. Spíš si dnes utrhnout tu barborku a tak...
Jó, kdyby tak večeře plavala v jezeře a každej by si jí pak měl ulovit. V sádkách trpí měsíc až dva o hladu, aby náhodou nebyl kapřík cítit bahnem, aby se nám pěkně vykakal, než ho picnou. Přesně takhle si Ježíš představoval oslavu svých narozenin. Už vyhlížím Coca cola kamión!

To by šlo...

Chudák malej...

Tak já to odtučním. Jsem chtěla, aby to vypadalo cool.

ChmÝří
...jinak je to celkem docela zajímavé...

Je 32 střední věk nebo ještě ne?

To bude zřejmě o monilióze hrušní. Ne, blbost, to bude rez.

Trošku depka...

Ufff

Možná tě spasí až Godot.

Hm, čtyři mínus.

Souhlasím.

Pfff, muškáty, líto by mi bylo jiných bylin:-)

Dobré, ještě se k ní vrátím..

ŽblaBuňka: SSS: Na kategorii básně/srandovní to asi ještě nemá a záměr v tom vlastně nebyl. To samo.

ŽblaBuňka: Což se včera taky stalo, při cestě z Berlína. Nestihli jsme sedmiminutový přestup v Norimberku, protože za Bamberkem se náš Ice, jenž jel i 200 km/h nečekaně zpomalil, zřejmě práce. Vlak do Chebu na nás nepočkal, i když jsme to říkali průvodčímu, stačilo by pět minut. No a v Chebu jsme měli asi tak deset minut na přestup na poslední vlak domů, do Plzně. Jinak bychom museli spát někde v non stopu nebo si vzít taxík. Zašli jsme do informací, paní nám ochotně cvakla na jízdenky mocné razítko. Tudíž jsme mohli jet přes Schwandorf a Domažlice. Čímž jsme získali slabou hodinku v Norimberku, tak stačilo vylézt z nádraží a člověk byl hned v centru u olbřímého hradu. Peťa to rozdýchávala, protože dělá pro Číňany a nemůže si dovolit nepřijít do procesu. Šotouše, co koupil tyto jízdenky na knop, jsme nechali i s jeho paní na nádraží. Honzíkovi to bylo jedno, byl na cestě a radši si vzal na pondělí dovolenou. Kačka radši nic nekomentovala a jen přitakávala rozhořčené kamarádce. Obhlédli jsme hrázdění a vyrazili už nerušeně domů, kaznějovskej ferbl, pivko s medvědem, na stolečku rozkroj. Tam jsme jeli přes Prahu a Děčín, což bylo asi o tři hodiny kratší, náš milý Šotouš udělal cestu zpátky trošku dobrodružnější. Proto to mám s básněmi jako s vlaky, snažím se čtenáře nenudit, když se stejně všechny koleje spojí ve společném depu. Dík za komentář.

Procítěné.