LadyLoba: koiška:
Vzpomínky září jako slunce podzimu.
Bojím se jen pomyslet na zimu.
Až zapadnou sněhem, zmrznou navždy.
Zimní samota zabolí,
ale jaro se vrátí... vrátí?

Děkuji moc...

Křehké a krásné, stříbrně jasné

LadyLoba: Psavec: děkuji :-)

koiška: nakonec jsem odešla já, přestala mě bavit falešná hra...

Homér:
Milenka bývalá, co teď trápí se vinou, neb nikdy nechtěla být tou hloupou jinou, co neumí počítat do dvou...

Dandy: děkuji

Moc pěkné

Moc krásné... úplně to vidím...

koiška: tak závratným až mám strach, že spadnu... děkuji

človiček:
To že tělo hřeje tělo,
nestačí i když by mělo,
tvrdí srdce....

Psavec: děkuji

Trochublázen: Psavec: LadyLoba: Brigita: moc děkuji za komentáře :-)

sokol a lípa:
tak to bývá, já to vím,
ale i když netruchlím,
stále jenom o něm sním

Moc líbí

Ach... nádherné...:-)

Souhlasím, loudilům se vyhýbat :-)

Hodně pěkné... :-)

Láska k tomu nepravému,
zmítá srdcem, srdcem mým.
Jenže spát a jenom spát,
není cestou to už vím.
A i když žiju míň než sním,
ty se prostě nesmíš vzdát.

Krásné

Moc pěkné.... s tím se rozhodně dokáži ztotožnit