Moc pěkné

Hloubka může sevřit
Stiny se mohou začít míhat.
Lepší mělčinou jít
a vše stíhat.

Nic není uměním.pokut umíme žít.
Ostatní je jen přetvářkou.

Nádech a výdech tak běžné.
Nádech a výdech pro
chvylky něžné.
Chovat se tiše
Je běžné?

Příjemé .pro dotek slunce i kočka ulehne na otep slámi.

Zasnít se o jaru.moc pěkné.opojné jak vůně plodícího úlu .

Moc pěkné

Pěkné

Kolem toho koryta proroti i po jeho proudů
když srdce chvylku netiká
ta voda vlaží oudú.
Písen tichá s oparem se žene do údolí
Na večer i nad ráne
v očích drobky soly

Co dodat krásné.
Ta fotka nemá chybu.

To bylo fajn na vonně zbytečnosti žádné.
V životě jeto trochu jinak..
Moc pěkně napsané.když zdánlivá hloupost srdce svírá.
Je někdy těžká volba

Proč vzdávat se představ
Když brk v kalamáři již ví svůj příběh.
Myšlenky nejisté jak díťe s prvnímy kroky.
Pak se rozutíká.
Přwdstava sníš pod rukama socha vzniká.
Na plátně se potok rozvodní.
Nebo snad v ponurém pokoji
Divka v křesle sní.
Z knihou otevřenou.
Příběh nevnímá.
Je n z podvýče na tvaři zlz břibývá.
Co nabídnou stránky
Nejsou jidelním listkem v restaraci.
Něco se strácí něco ponavrací.
Proč vzdávat se představ.
Vždyť mohou být tak krásné.

Nechutná mu havěť mořska
Z vepřového bude troska.
K uzenému špíčku dási v klidu
slivovičku.
A tak v sobě zpálí červa.
Nema ztoho vůbec nerva..
Příšerkami co jsou zmoře
na zahradě krmí tchoře.

Žena a muž.
Svazem na ceký život.
Nebo jen pro požitek.
Proč
Heden bez druheho nejsou nic.
Kdopak chce soudit
Kdo je vic.
Bez ženy nen života

Nasé trable tu kuličku netrápí
Pěkné

Moc pěkné.

Pěkné

Ač hanbaté to od počátku
Však nežijeme na oplátku
Jeto čtivé zajímavé
Poučení stoho pline
Jaký je on a jaká ona
Jedna ráda kašpárka má
Jedna slona

Moc pěkné

Tak už jaro bouchá na vrata.to své .ratata.
Ale mráz je jako v mražaku.nevystrkuj růžky šnečku i ty slimáku.
Pěkné