Som krasokorčuliarka. Ty si klzisko.
Máme k sebe nebezpečne blízko.
Vždy, keď sa dotknem trecej plochy,
začína to iskriť (A nielen vtedy).
Tá energia sa nejako musí vybiť:
Vynes ma až ku hviezdam; otvorím ti
svoju dušu dokorán a sama sa
postarám o tvoju rozkoš.
Zanechám Ti v srdci ryhu. Ale nie z ľadu.
Jemnú, nežnú, hrejivú. Nezahoď ju. Opatruj.
Bude tam na pamiatku.
(Aj ja budem strážiť tú vzácnu spomienku.)
Máme k sebe nebezpečne blízko.
Vždy, keď sa dotknem trecej plochy,
začína to iskriť (A nielen vtedy).
Tá energia sa nejako musí vybiť:
Vynes ma až ku hviezdam; otvorím ti
svoju dušu dokorán a sama sa
postarám o tvoju rozkoš.
Zanechám Ti v srdci ryhu. Ale nie z ľadu.
Jemnú, nežnú, hrejivú. Nezahoď ju. Opatruj.
Bude tam na pamiatku.
(Aj ja budem strážiť tú vzácnu spomienku.)
Ze sbírky: Verše vryté vo vánku
18.09.2022 19:07
slnečnica: Člověk doufá, že nebude ušetřen zvrásnění v podobě prožitků. A tak čeká a taje a taje až není v lásce (jízdě) využitelný. Led je smutný a bruslařky nemají kde realizovat potenciál svého intelektu.
23.10.2021 15:45
Moc dobrý. Inspirující. Člověk by hned rád byl ledovou plochou, ale paradoxně ho to rozpaluje..
21.10.2021 17:01
V posledních letech bylo ledu na řekách a jezeroch pramálo, kéž tomu bude letošní zimu jinak! :-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.