Mlčeti Zlato : ale ty mi moc dobře rozumíš. Díky !

none : v jednoduchosti je síla a krása ! Díky.

puero : ano, smysluplné. Díky.

Dandy : líbí se mi příměr s včelou a květem, něžná symbióza zrozená z touhy být, cítit, spojit se. Cítím v tom něhu i vzdor.
Děkuji.

Miňko : děkuji, dobře rozumíš jinotaji.

Rohatý : děkuji za zastavení

Birtiri : otevřené okno do světa snů, kde se jazyk mění v hudbu a myšlenky v obrazy. ...„se srdcem na dlani s osudem havraních per " krásně vyjádřeno, díky

Dandy : krásně si to vyjádřil, děkuji

Psavec : ano je to tak a děkuji

Dream : tak si jdu hledat pokračování. Díky. Zda-li pak najdu ?

Orionka : v těchto končinách jsem nikdy nebyla ač jsem procestovala Jižní Ameriku a Austrálii, a tak jsem šla prstem po mapě. To co jmenuješ já nepoužívám.

Orionka : to má sílu – jako bys škrábla pod sádru městských fasád a nechala promluvit jejich kosti. Tvoje báseň se opírá o kontrasty: fejk versus realita, turismus versus opuštěnost, ticho versus šlehající strach. Ta místa nejsou jen jména na mapě, ale živé kulisy, co zadržují dech dějin. To se povedlo. Díky.

Dracolest : ztracená pohádka s krutým podtextem života a smrti. Připomíná moderní baladu, kde moře není jen místem, ale symbolem osudu, který je neúprosný a věčně se opakuje. Rybář není jen rybářem – je nositelem cyklu, který sám nemůže změnit, jen v něm přežívá. Malá dívka i chlapec možná představují nevinnost, touhu, a zároveň neodvratnost konce.

Vít Bedník : Vítku, to je nádherně upřímná a něžná báseň — působí jako otevřené srdce někoho, kdo se nebojí projevit city a zranitelnost. Připomíná mi ty chvíle ve škole, kdy se první lásky zdály být tím největším a nejdůležitějším na světě. Tvůj text má lehkost, ale zároveň hluboké emoce. Děkuji.

Lokin : rým není podmínkou pravdy, a tohle má sílu. Je v tom opravdová výzva k návratu k sobě — k bytí, které nepodléhá nutnosti vysvětlovat se rozumem nebo prostřednictvím druhých. Jde z toho cítit jakýsi vnitřní manifest: o tichu, o světle, o odvaze být přítomný. Možná se to formálně neváže na tradiční básnické formy, ale nese to vlastní rytmus, který bije někde mezi myslí a tělem. Recenze typu Jop ... je otřesná, promiň, proto jsem se věnovala a napsala ti pár vět a děkuji. Líbí.

Poezie anonymity : tato báseň mě zasáhla způsobem, který se slovy těžko popisuje. Nádherně něžná báseň — melancholická ! Už první verše – o kopretinách z vlasů a zadržovaném dechu – otevírají obrazovou bránu do vnitřního světa plného křehkosti a tiché úcty. Líbí se mi, jak se tu láska nevykřikuje, ale žije – v náznaku, v paradoxu ne-vlastnictví, v touze po štěstí druhého. Opravdu krásná, rytmus v pohodě, jak má být, povedla se a děkuji, ráda tě čtu !

Lokin : to je opravdu hluboká myšlenka — jako se dotýkat samotného jádra lidské identity. Ten moment uvědomění, že jsme celý život pěstovali obraz sebe sama, který není naším pravým já, ale konstruktem ega... může být znepokojivý i osvobozující zároveň.

Ghúl : to zní jako hluboce vyčerpávající stav, jako bys procházel dny s mlhou v duši, odpojený od toho, co tě kdysi naplňovalo. Ta prázdnota, o které mluvíš, není vzácná – a zároveň to z ní nedělá nic méně bolestivého. Někdy se život promění v sérii pohybů, která postrádá smysl, ale právě v těchto chvílích je obrovsky důležité vědět, že v tom nejsi sám. Snad přeci existuje něco pozitivního ??

kekebreke : jak jinak, vtipné a pobavilo

koiška : děkuji za zastavení