Amelie M.: Ano, máš naprostou pravdu, Eliška se chová hloupě a nerozumně, sama o sobě si nikdy nemyslela, že by byla nějak bůhvíjak odvážná, ale už její souhlas s doprovodem Lídy do Urbanova domu předznamenává, že se u ní začíná projevovat něco, o čem doposud netušila. Ta její náhlá odvaha totiž není jen tak, stejně jako téměř nic v tomto zvláštním městě :-) A možná právě o tom, odkud se berou v některých obyvatelích Hradiště sklony jednat tak, jak jednají, bude další kniha (pokud hvězdy dovolí)... :-)
Moc děkuji, mám velkou radost, že tě to stále baví :-)

Amelie M.: Jo jo, občas je to fakt trochu moc předvídatelné, ale těší mě, že konec zaujal :-) Lída je takový beran, do všeho jde po hlavě, trochu jako můj starší syn, myslím, že on by taky neváhal :-)

Amelie M.: Jo jo, pomalu se to sune ke konci :-)

Amelie M.: Děkuji, Amelie. Jsem ráda, že na tebe takhle působila, přesně to jsem si přála...

Mazec! Až se mi na konci sevřel žaludek... Moc pěkně vystavěná povídka s osudovým propletením postav a nečekaně tragickým koncem. Na tak malém prostoru... obdivuhodné, prostě klobouk dolů!

Amelie M.: Díky moc, dle tvých milých komentářů si dovoluji doufat, že se mi do vyprávění podařilo dostat aspoň špetku té atmosféry, jakou jsem zamýšlela. A pokud ano, že to nebyl jen takový ojedinělý záchvěv :-)

Amelie M.: Díky, to moc ráda slyším (čtu)... co víc si přát? Snad jen aby se mi podařilo tě do konce knihy ještě párkrát postrašit :-)

Amelie M.: Milá Amelie, ani nevím, co na to říct... jsem v rozpacích, ale šťastná :-) A žes dočetla v předstihu je pro mě velká pocta. Moc děkuji za tvou přízeň a velmi doufám, že mé další dílko nebude zklamáním.

Amelie M.: Jdu na to :-)

Amelie M.: Zdravím :-) Konkrétně tohle se asi nedělo, ale kdoví, co všechno ano? Nacistická elita v čele právě s Himmlerem se údajně dost aktivně věnovali okultním naukám a dokonce i černé magii. Zaměstnávali i spoustu jasnovidců a hermetiků a dokonce Hitler prý vlastnil kořen mandragory (tomuhle ale moc nevěřím).
Každopádně jsem hrozně ráda, že se ti tahle kapitola líbila, měla jsem trochu obavy, jestli jsem to nepřehnala.

Jé, díky! Docela mi spadl kámen ze srdce. Bála jsem se, jestli to není moc klišoidní...

Amelie M.: Moc děkuji, Amelie, přesně to jsem měla v úmyslu :-) Moc netlačit na pilu a nechat děj volně plynout. I když některé kapitoly jsou asi opravdu málo akční. Jsem ráda, že jsem tě ještě neznudila :-)

Krásná báseň, taková křehká a třpytivá...

Amelie M.: No teda, já myslela, že budu dělat tajemnou a tys to uhodla raz dva :-) Když jsem psala tohle, ještě jsem netušila, že to není postava na jedno použití...

Amelie M.: Teď mi vlastně došlo, i když to sem asi nepatří... v téhle kapitole se vůbec poprvé objevil hlavní hrdina mé další knížky. To jen tak pro zajímavost :-)

Amelie M.: Moc děkuji, jsem moc ráda, že se líbilo, víš, mám ještě celkem v živé paměti taneční mých synů, i když už je to taky pár let :-)

Amelie M.: Ne, ne... nejsou ti dva, ale už brzy se to objasní. Tak za dvě tři kapitolky :-)

Moudrá slova... moc se mi tvé verše líbí :-)

Zaujalo. Řekla bych skoro werichovská filozofie... pěkné!

Manni: Moc děkuji, to mě moc těší :-)