Archivář

V tom tichu hrobovém
mám téměř před očima,
jak si tam
s nohama na stole
v poklidu dřímá.

Přitom by raději
měl asi pracovat.

Já zase bloudím tam,
kde bych to měla znát.

Když mezi regály
pokryté vrstvou prachu
vcházím,
všude jen temný obraz
rozpínavé zkázy.

Bezradně potácím se
v myšlenkovém odlivu.

Kam zmizel kronikář
a správce archivu?

Úzkost své drápy zatíná,
srdce na poplach bije.

V místě, kde hledám záchranu,
zavládla anarchie.

Odpověď bude někde tam,
kde bych ji nehledala.

Jelikož čísla záznamů
se jaksi pomíchala,
je v nenávratnu šance
na pohotovou akci,
jak mince, která vypadla
z proděravělé kapsy.

Já dobře vím, že je to
práce v potu tváře,
v mé hlavě vykonávat
funkci archiváře.

Hromadu zbytečností
jsem tam nanosila.

Ale když každá z nich
je mému srdci milá...

Nezbývá mi nic jiného,
než brát vše, jak to leží.

On prostě nová pravidla
už učil by se stěží,

vždyť taky má své roky
a krátí se mu dech.
Znáte to přísloví
o starých líných psech.

S mým novým požadavkem
je zas hotov hned,
není to poprvé
a ani naposled.

Moc dobře vím,
co právě teď chce říci:

„Žádaný materiál
není k dispozici..."