Ať žije Žatec

Ginnare: Jako návod dobré. Ráno si kupuju spíš sladké pečivo a pekařky se tam střídají dvě - protivná a žoviální, tak podle toho. Po pravdě však rozlišuji mezi literaturou a zpovědí a tohle měla být literatura a když mě napadl takový zajímavý paradox či nahlavupostavenec, neubránil jsem se :-)

Ginnare: Je-li to tak. Pak to taky nemají lehké.

Je to takové smutné a při tom útulně smutné. Leč neboj. Poslední snad nebudeš. Přeci nevyhyneme...

Ginnare: Možná dokonce do nebezpečného. Je-li zkrvavena...

Ginnare: Slibuji, že příležitostně opět zaslním jak u b-čkového rodinného dojáku. Mimochodem dodnes jsem tam měl chybu. Chybějící písmenko. Uniklo všem očím. Jsem rád, že nejste hnidopiši.

Ginnare: Měl bych se ze slušnosti omluvit, že jsem Tě k něčemu nutil, ale neudělám to. Slyšel jsem a Tvá oběť se vyplatila a jsem pyšný, že jsem měl pravdu. Tvůj přednes je skvostný a dává slovům pravé barvy a teplo. Dokonce vidím i ten stůl.

Ginnare: Klišoidní je nádherné slovo a přiléhavé.

Ginnare: Nemusíš být skromná za každou cenu :-)

Ginnare: Máš pravdu a když si to po sobě čtu s odstupem, tak to žádná sláva není.

Já fakt dostal chuť na sladký. NO...

Krásné. Lze si představit cokoli i to, na co si patrně myslela Ty...

Vím, žes nebyla puzena pouze touhou použít slovo hovno, ale trochu to tak vypadá. Tohle se mi nelíbí a ne kvůli tomu slovu.

:)

Asi bych se při rámování pustil do větších rozmanitostí, ale nevypouštěl bych. Zbyl by jen tuctový epigram.

Krása - fakt

:-)

Tohle je zas brutálně nádherné. Zase si mě dostala.

Ano pravda a vystiženo. To jsem vňal tedy myšlenku, ale jako báseň to na mě nezapůsobilo. Nevím proč. Tak se zamyslím, jestli náhodou sám nejsem blb.

Líbí...